Začarovaný kruh - 12. kapitola

26. května 2014 v 23:43






Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe. Byl opravdu pryč. Dosud jsem nepochopila, proč se tak znenadání zvedl a beze zmínky zmizel, jedno mi ale bylo jasné - tímhle to neskončilo. Spíše naopak…
Pomalu jsem se zvedla z postele a mrkla na hodinky. Kruciš, bylo už půl osmé! Musela jsem tu sedět a zírat do blba ještě hodnou chvíli poté, co mě opustil…
Proto tak najednou vystřelil! Úplně jsem zapomněla, že tu dnes k tomu všemu hrají koncert, měl skluz, proto se vytratil.
No jistě.
A co já? Budu si muset pohnout a co nejdříve se dostat do klubu, aby nepojali podezření. Vždy a všude jim sloužím jako opora, bodyguard a velitel. Tak moc si na to zvykli, že…
Že je nemohu jen tak opustit. Moc jsme spolu srostli a s každým z nich si dobře rozumím.
V duchu jsem se ušklíbla.
Tohle znělo tak ironicky! Jistěže si s nimi dobře rozumím, když jsem většinu z nich měla tak v posteli!
Zpackala jsem si tím život. Zkomplikovala. Absurdně a nanicovatě. Nejlepší by bylo okamžitě zmizet a odstěhovat se někam na Aljašku, kde by mě v těch teplých hadrech v životě nepoznali. Můžu jim však tohle vyvést? Za vše si přece mohu sama! Ano, a ten chlast…v notné míře pomoh. Ačkoliv…, co kdybych to prostě sbalila…? Pro jejich dobro.
Nene. Na tohle mi teď vážně nezbývá čas.
Zaplašila jsem zbytečné úvahy do nejhlubšího koutu mé mysli a konečně se rozpohybovala správným směrem.
Naštěstí to bylo opravdu kousek od hotýlku a tak jsem u baru seděla během deseti minut. Kluci jsou zřejmě v backstagi, nebudu je zbytečně rušit, ale… Ale že by se mi chtěla opakovat minulá alkoholová eskapáda, to tedy také ne.
Znechuceně jsem od baru odešla a postavila se kousek vpravo od pódia k takovým obrovským reprobednám. Bude mi to nesnesitelně hučet do uší a zítra mě skolí bolest hlavy, zoufala jsem si v duchu a čekala, až si předkapela natahá všechny ty své serepetičky na stage a konečně začnou.
No, co vám budu vyprávět, nevydržela jsem to ani tři minuty a vyšla ven. Ehhh, dobře, ne tak úplně sama. Zastavila jsem se znovu u baru a společnost mi dělala zbrusu nová krabička lehkých mentolových cigaret. Nekouřila jsem snad už dva roky, no nastalá situace si to žádá. Potřebuji se uklidnit. Tak možná…
Soustředěně jsem otevřela víčko a jednu vytáhla.
Ty brďo, to už je fakt doba…
Zapálila jsem si a rozkošnicky poválela první nikotinový doušek v ústech. Mezitím jsem si vybavila momenty spojené s kouřením - střecha starého paneláku, kamarádi, Jack, babičky chalupa a stará stodola, kde jsme to na seně málem podpálili…, rybník a má první láska…
Ach fuj. Nemá to na mě dobrý vliv.
Spěšně jsem to típla a rozhlédla se kolem sebe. Nikde nikdo. Jen osamělá noční ulice… Strašidelné. Oklepala jsem se zimou a v tom se mi zastesklo.
Po starých časech? Možná… Po vztazích zpřed rokem? Rozhodně.
Tehdy jsem to měla v hlavě srovnané. Nepřítomně jsem vytáhla další cigaretu a začala šátrat po zapalovači v zadní kapse džín.
,,Čo tu robíš?" ozvalo se vedle mého ucha.
Vylekaně jsem sebou trhla.
,,Co-oooh?!" vyvalila jsem oči na vedle stojícího Igora. ,,Co ty tu děláš? Nemáte za chvíli náhodou vystupovat?" změřila jsem si ho vzteklým pohledem.
Neuhnul, jen drze vystrčil bradu vpřed a oční kontakt opětoval.
,,Myslím, že som sa pýtal prvý…" ušklíbl se a smyslně si zkousl ret.
Oněměla jsem. A hned vzápětí bych si za to nejradši nafackovala!
Rozesmál se jako malý; určitě mně!
Arrrghhh! Kolikrát jsem si za tu dobu, co jsem udělala onu osudovou chybu, slíbila, že už mě nedostane! On taky ne! A teď? Klidně tu na něj zamilovaně čučím jako nějaká patnáctka!
Zrudla jsem. Zuřivostí.
To on si to špatně vyložil!
Nahnul se ke mně blíž… Zamrkala jsem, nemohla jsem tomu pořád uvěřit, a překvapením vypískla. Roztřesenými prsty mě pohladil po tváři. Nijak mé reakce nekomentoval, jen mi upřeně hleděl do očí.
Hlasitě jsem polkla a nervózně ucukla pohledem za jeho rameno.
,,Myslet znamená kulový vědět," zachroptěla jsem konečně.
Lehce se zasmál.
Nedokázala jsem se na něj podívat. To by mě stoprocentně dostalo do kolen; věděla jsema nic dalšího neříkala…
,,Vik?" zašeptal.
,,Eh…no?"
,,Pristihol som ťa," znovu se uchechtl, asi aby odlehčil celou tu napjatou situaci.
,,Cože?" Nechápala jsem. Určitě jsem nechtěla. A nejvíce ze všeho jsem se teď na něj nechtěla dívat, takže jsem neustále hleděla za jeho rameno.
,,Pozreš sa na mňa? Hovorím, že som ťa pristihol…"
,,A jako v čem?" odporovala jsem mu a vyhýbala se jeho pohledu; vzhlédla jsem vzhůru k nebi. Byla černočerná tma a mraky, zataženo tak, že se mi to ani za mák nezamlouvalo.
Červené světlo. Blik. Blik! BLIK!
Zatmělo se mi před očima. To ON se odvážil dotknout mé ruky! Srdce se mi rozbušilo v zběsilém tempu. Jakto? Proč…?
Ztratila jsem se ve víru barev, vůní a světel…
,,Vik? Počuješ ma?"
Jeho dotyk. Na mé tváři. Otevřela jsem oči.
,,Omdlela jsem?" šeptla jsem zmateně.
,,Nie, nie to vôbec. Len si vyzerala… Proste tak zvláštne, ako by si bola niekde inde… Bola si ako hluchá, no a ja…., ja som sa o teba bál," přiznal se.
Musela jsem se na něj podívat, prostě musela!
Zlehka se červenal (počkat, cože?!) a usmíval, zjevně mu odlehlo, vlasy vyžehlené, a přesto rozčepýřené do všech stran, asi jak si do nich beze smyslu párkrát vjel dlaní, zatímco jsem mu přidělala další vrásky na jeho ustaraném čele…
,,Prosím tě promiň, nechtěla jsem ti dělat starosti, a - "
,,Neospravedlňuj sa, však si za to môžem sám, kdeže som ťa vyľakal. Ale zato som ťa pristihol. To mi za to stálo."
,,Jak to myslíš?" nedůvěřivě jsem na něj pohlédla.
Mlčel, ale potměšile se pousmál. Místo slov jsem ale opět ucítila tlak jeho ruky na mé dlani, zvedal mi ji k obličeji.
No doprčič!
V prstech jsem žmoulala další cigaretu, novou, ještě nezapálenou. Vzpomněla jsem si, že v té chvíli mě načapal a já to úplně vytěsnila z hlavy!
Bože, ten chlap se mnou umí divy a snad o tom ani netuší… Snad? Co když ano?
,,Vik, ja som…"
 


Komentáře

1 Peťula Peťula | Web | 27. května 2014 v 15:27 | Reagovat

Takhle nás napínat! :D Ale samozřejmě to opět bylo skvělé.. Pěkně nám to zamotáváš a já doufám, že brzy napíšeš další díl. :)

2 bebika bebika | 27. května 2014 v 21:23 | Reagovat

Bolo to pekné, ale krátke, už aby bola ďalšia kapitola ;-)

3 wolfie. wolfie. | Web | 31. května 2014 v 17:21 | Reagovat

co udělal? :O co jí chce říct, sakra proč ? chci další díl! moc tě prosím :(
moc prosím!! :3 taky napíšu pokračování, ale jen pod podmínkou, že ty také (muhaha, moje vydírání pokračuje). a je to zase úžasně napsané :O

4 Emm Emm | Web | 31. května 2014 v 18:06 | Reagovat

A sakra, takhle nám to ukončit.. To od tebe není vůbec pěkné! :D :D

Zase skvěle napsané, takže jsem zvědavá na další díl. ;)

5 Elíí Elíí | 22. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Zlato pokračuj honem! :* Těším se na pokráčko

6 Alassëa Alassëa | Web | 15. července 2015 v 12:43 | Reagovat

Přečetla jsem snad všechny tvoje příběhy, škoda, že už nepíšeš :(

7 V. V. | 31. července 2015 v 10:06 | Reagovat

Achjooo, škoda že už není pokračování :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama