Začarovaný kruh - 11. kapitola

17. května 2014 v 12:47





Nemohla jsem promluvit, cítila jsem se tak hluboce ponížená, jako ještě nikdy. Pokořená. Jím.
Stojím totiž na recepci a v ruce žmoulám papírek s drobným nápisem: ,,Mám schůzku ve společenské místnosti, 2. poschodí."
Ach! Nikdy jsem na tohle celé neměla přistoupit! Kdybych si ale nezačala s Igorem, bylo by to o moc jednodušší, že? Ale počkat! Vždyť já si s ním nezačala… Nebo ano?! No, dalo by se to pojmenovat jako "drobná eskapáda" a "rozhodně pod vlivem alkoholu". Hodně alkoholu.
Se sklopenou hlavou nenápadně podstrčím ten lísteček recepčnímu, co má zrovna službu. Nejsem schopna podívat se mu do očí, vážně se cítím hrozně. A za vše může Roman!
Michal, jak jsem hbitě přečetla na jmenovce, když jsem na okamžik zvedla oči poté, co jsem uslyšela zachrastit klíče, je přede mě s milým úsměvem předložil. Byl tak optimisticky naladěný!
Chvilku jsem na něj zůstala vyjeveně zírat. Sice se už otočil, ale zřejmě na sobě můj pohled ještě cítil, jelikož mě z letargie o chvilku později znovu vytrhl jeho hlas:
,,Potřebuješ ještě něco?"
Vzhlédla jsem k němu. Ty jeho oči…
Úplně zářily. V ruce mi podával pero a papír.
Co?
No jistě! On si myslí, že jsem němá! Málem jsem se plácla do čela a skoro bych se i rozesmála na celé kolo, kdyby k mé dlani na pultu, stále křečovitě svírající klíče, pomalu nenatáhl svou ruku.
Ucukla jsem a rychle s úsměvem zavrtěla hlavou. Hned na to jsem rozhodně vykročila ke schodům. Jen ať už to mám za sebou…
Už tam čekal. Stál u okna a zamyšleně z něj hleděl.
,,Nazdar," vypravila jsem ze sebe přiškrceně. Byla jsem vzteky a ponížením bez sebe tak moc, že mi všechny pocity naráz zmítající mým nitrem znemožnily mluvit.
Prudce se otočil a začal mě rentgenovat pohledem, zjevně jsem ho vyrušila a dokonce vylekala. Způsobilo mi to potměšilou radost a dalo mi obrovskou práci nehnout brvou. Místo toho jsem si ho změřila odměřeným pohledem a zůstala stát u dveří. Čekala jsem na pokyny toho úchyláka a doufala, modlila se, abych odsud co nejdříve vypadla.
Ležérně mi pokynul rukou k posteli, ale sám se ani nehnul.
Divné, avšak všechno jasné.
Bude chtít sex. blesklo mi hlavou.
Bez nějakých cavyků, stále s myšlenkou na brzký odchod, jsem se posadila. Zády k němu. Neměla jsem nejmenší chuť se na něj za to všechno ještě dívat.
Zírala jsem na dveře a v duchu mu nadávala za to, jak tyhle nepříjemné chvíle nechutně prodlužuje.
On se totiž pokaždé o maličko přiblížil, vychutnával si ten pohled, až nakonec nehlučně dosedl kamsi za mne, tak blízko, ale úplně blizoučko, že jsem cítila, jak teplo jeho těla prostupuje tím mým. Přitiskl se na mě.
Určitě si mezitím sundal tričko, byl tak horký, až skoro pálil.
Zlehka mi vklouzne paží kolem pasu a začne mi očichávat krk, jako bych byla nějaká chutná kořist. Instinktivně ztuhnu a pokouším se odtáhnout, ale rychle si uvědomím, že snaha protivit se přáním tohohle muže je zcela marná. Začnu se třást. Strachem. Zlostí. Obojí zároveň mnou lomcuje.
Skloní se nade mnou a já z něj cítím jeho mimořádnou inteligenci - je to zvláštní, ale já vím, že je to pravda. Tenhle člověk je chytřejší než kdokoli, koho znám, a to mě děsí. Měl všechno přesně vypočítané tak, aby mě bez odporu dostal. Bůh ví, jestli to nakonec nebyl on, kdo přesvědčil Igora, aby se se mnou, po těch letech marné platonické lásky, vyspal a on tam jakoby "omylem" vrazil…
Zadržím dech.
Dlaní mi pomalu přejíždí po rameni. Jeho dlouhé neobvykle štíhlé a jemné prsty se přímo chvějí touhou být něžné.
Jediným pohybem mě obrátí čelem k sobě, připadá mi, jako bych se jen otočila ve vzduchu, a najednou hledím do těch jeho živých zelených očí, tak intenzivních, ale nevyzpytatelných a uvnitř prázdných, až jsem z toho v šoku. Ano, uvnitř jsou jako mrtvé a zároveň zvenku překypují vitalitou…
Vzdychne a dvěma roztřesenými prsty mi přejede po tváři.
Ucuknu před jeho horkým dotykem a zachvěju se.
Moje nitro ovládne zmatek. Kdo je sakra doopravdy? Ten sexy kytarista lámající dívčí srdce, nebo zlomený muž? A proč to vypadá, že je do mě zamilovaný?!
Jenže srdce mi říká, že v tom tvorovi není láska, jen chtíč.
Musí to tak být, je to v něm silně zakořeněno přesně tak, aby jeho rod přežil. Pouhý pud. ujišťovala jsem se v duchu. Zatvrzele si na tom budu stát.
Nemohu dovolit, aby mě zlomil.
Ne on.
Nikdy.
Od té doby, co jsem vešla, nepromluvil. Až teď. Hlas měl zvučný a chraplavý, na muže celkem vysoký, ale zároveň vzrušující - zjevně proměněný situací.
,,Lásku, daj mi lásku," zamumlá ochraptěle.
,,Cože?" cuknu sebou.
Byla jsem přesvědčená o tom, že mě požádá o odložení svršků, nebo na to rovnou "vlítne"…
,,Prosím ťa," zašeptá a rukou mi přejede po boku. ,,Nič viac si nepýtam, chcem len byť opäť milovaný. Okúsiť aké to je… Po toľkých rokoch…"
Smutně se na mě zadívá a já opět nepřehlédnu tu mrtvolnou podstatu uprostřed jeho očí. Jako by něco v něm už před dávnými lety odumřelo…
Zmateně zavrtím hlavou. Co to po mně kruci žádá?!
,,Viem, viem, že je to čudné… Predtým som ťa k tomu donútil, choval sa ako kokot a teraz po tebe chcem, aby si ma ľúbila a prejavovala mi city. Ale…" zajíkl se, ,,cháp ma!" zoufale na mě upřel svůj pohled.
Na drobnou chvilku jsem v nich spatřila drobnou jiskru… Naděje?
Srdce mi divoce bušilo a zdálo se mi, že se na svět dívám z jiné perspektivy. Sice svýma očima, ale neovládajíc své pohyby. Ano. Naprosto jasně jsem viděla, jak jsem k němu zdvihla svou ruku a on ji vděčně přijal, letmo políbil a přitiskl si ji na tvář, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Neovládala jsem své tělo. Chovalo se zcela intuitivně.
,,Ďakujem," vydechl blaženě.
Poté se rychle zvedl a zmizel. Bez jediného dalšího slova vysvětlení.
A já? Stále jsem nic nechápala…

Přestože jsem se teď, když byl pryč, cítila klidněji, stejně nedokážu ovládnout to zvláštní chvění prostupující celým mým tělem…
 


Komentáře

1 Peťula Peťula | Web | 17. května 2014 v 18:14 | Reagovat

Jůů! Děláš si srandu?! :D Konečně další díl... Ani nevíš, jak moc mě to potěšilo. Po tak dlouhé době :)
Asi už je zbytečné psát, jak skvěle píšeš a tento díl byl opět super! Jsi opravdu zlato!
A že by pochopil, že sex není všechno? No, nechám se překvapit, co z tebe dál vyleze! :)

2 Annie Annie | 20. května 2014 v 18:14 | Reagovat

Je super, že pokračuješ dál ve psaní této povídky. :) Chce to další dílek ! :))

3 Anina Anina | 23. května 2014 v 1:22 | Reagovat

Skvělé,sice dlouhé prodlení, ale jsme moc ráda, že pokračuješ :) Těším se na další díly :)

4 bebika bebika | 26. května 2014 v 17:06 | Reagovat

Super, už aby bola ďalšia časť :-)

5 Emm Emm | Web | 31. května 2014 v 18:00 | Reagovat

Téda, jsem moc ráda, že se tu po takové době objevila další kapitola. :)) A opět krásně napsané, jsem zvědavá, co je v další, tak jdu číst. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama