Začarovaný kruh - 10. kapitola

1. listopadu 2013 v 18:38





,,Chmmm... Raz som tu chlastal, to bolo dakedy keď som tu bol ešte s bývalou frajerkou," pustil se do vyprávění.
,,Podrobností nás prosím ušetři," vmísila jsem se konečně do hovoru.
,,Chceš to vedieť alebo nie? Lebo ja sa na to môžem.." pokrčil rameny hrajíce lhostejného.
,,Nemůžeš, protože je to i tvůj koncert," vítězně jsem se ušklíbla a strčila do něj. ,,Tak co? Kudy?"
,,Ale rýchlo, lebo teraz som minul odbočku na Ťahanovce," ošil se Paľo nervózně za volantem.
,,Ťa-čo?"
,,To je jedno," zakroutil hlavou a ponořil se zpět do řízení v provozu, zpomalil a bedlivě se rozhlížel kolem sebe. Vsadím se, že teď by ho byl schopný předjet i šnek.
,,Ťahaňovce," snaživě jsem to po něm zopakovala, ačkoliv jsem si byla na 100% jistá, že ta výslovnost je špatně. Byla.
,,Roman!" zvýšil hlas Igor, když se k nám zepředu otočil.
,,No?"
,,Kadiaľ?"
,,A v ktorom že pube to vlastne hráme?"
,,V ktorom Igor?" zeptal se i Paťo.
,,No... ehm v tom, v tom istom ako vlani.."
,,Ty si to nepamätáš?" zasmál se Roman. ,,A hlavne že po mne chceš vedieť cestu!"
,,Sme v piči," okomentoval to cynicky Paťo.
,,Fejsbučik to istí," zanotoval Roman a najel si na The Paranoid události. ,,Chalani.. Collosseum - je to možné?"
,,No hej, to je ono!" přitakal Igor. ,,Toto bol dobrý ťah," uznale ho pochválil. ,,Keby som ťa nepoznal, povedal by som, že si chytrý..." zasmál se a Roman se jen znechuceně zaškaredil.
A je to tu opět, znovu jsme skončili u toho jejich nikdy nekončícího špičkování.
,,Dobre, dobre a ako sa tam teraz dostaneme?" ozval se Paľo.
,,Ja si možno cestu pamätám.." ozval se znovu Roman.
Patrik se na něj nedůvěřivě obrátil:
,,Ako to?"
,,No, veď som vám hovoril, že som tu bol s bývalou na ťahu..."
,,Romane, to stačí, nechcem znát podrobnosti, jen nám řekni cestu," rychle jsem se do toho vložila, než měl šanci nám sdělit něco víc...
,,Vieš čo? Ty si dnes na mňa taká nepríjemná, že nemám najmenšiu chuť ti dačo poradiť..." zakroutil hlavou.
Pche! To já bych tu na něj měla být naštvaná! Za ten dnešek... ale radši budu držet hubu, protože jinak by moh v klidu vykecat Patrikovi můj noční zálet s Igorem... A já nepochybuji, že by to udělal moc rád.
,,Roman! Veď tam musíme doraziť," naštval se teď vážně Paľo. ,,Makaj mi povedať kam mám ďalej ísť, inak si to dôjdeš pešo,"pohrozil mu.
A očividně to fungovalo. Roman nelhal, vážně si cestu pamatoval.
Během dvaceti minut jsme vykládali tašky a přenesli je na hotel, kde sama zůstanu, kluci pojedou rovnou před klub, aby vyložili nástroje, domluvili se s pořadatelem a vůbec si vše připravili tak, aby to mohli večer jak se patří odpálit.
,,Pa zlatko," rozloučil se se mnou Patrik a vtiskl mi letmou pusu do vlasů.
,,Uvidíme se," mrkla jsem na něj a opřela se o dveře.
,,Ja viem, ale.." chtěl pokračovat, když ho nervózně okřikl Igor. Měl nasazen velmi nepříjemný výraz, přesně jako kdyby spolkl citron.
,,Paťo! Ponáhľame sa!" ukázal na náramkové hodinky na ruce a znovu se zaškaredil.
,,Ale hej, veď už idem," pokrčil rameny a ještě jednou se ke mně nahnul a prudce mě stiskl v náručí. Poté se otočil na podpatku a už si to všichni odkráčeli k autu.
Já osaměla.
Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo, jen prázdná hotelová chodba... Zakručelo mi v břiše. Ušklíbla jsem se. Tak fajn, půjdu si vyštrachat něco k jídlu.
Vešla jsem do pokoje a zabouchla, pro jistotu i zamkla, za sebou dveře. Našla jsem mezi všemi věcmi svou kabelku. Kam jsem to sakra?... Začala jsem se jí prohrabávat. Nic. Nikdy v ní nemůžu najít to, co právě potřebuji! Měla bych si pořídit nějakou praktičtější.. s kapsičkami, přihrádkami, a tak.. Jeden velký ocvočkovaný vak je pěkně na nic. Zvlášť když se z něj co chvíli pokouším vyndat tak drobné věci, jako jsou peněženka nebo dokonce klíče. Na to abych si pomalu volala Sherlocka...pfff.
No, nedá se ni dělat..povzdychla jsem si a obrátila jí zipem na stůl. Děj se vůle boží...
A už se to z ní všechno krásně sypalo - dva lesky na rty, balíček kapesníčků, kosmetická taštička, půlitrovka vody, dvoje klíče... helemese, ty druhé jsou Paťovy:), diář, sluchátka, o kterých jsem si myslela, že jsem je minulý týden ztratila, takže v kapse u bundy už mám koupené nové, nějaký papír a dokonce i ta proklatá peněženka!
Hladově jsem se po ní vrhla a zkontrolovala obsah - fajn, něco v ní je. Na restauraci to sice nevypadá, ale dalo by se za to najíst.. Zasvítily mi očka. Hurá do nejbližší sámošky!
Rychle jsem tedy shrnula všechny věci zpět do kabely, jen ten papír.. hm.. co to na něm je?
Chvilku mi trvalo, než jsem zaostřila a byla schopna ten škrabopis přečíst. To, co tam stálo, mě ale dostalo do kolen...
,,O hodinku v spoločenskej miestnosti v druhom poschodí. Kľúče dostaneš na recepcii, keď povieš, že tam máš schôdzku.
R."
No to si snad ze mě dělá kozy, ne?! Myslí si, že je Romeo? R tečka... Debil!
Měla jsem na něj neskutečnou zlost! Vztek mnou lomcoval tak, že kdybych ho měla po ruce, rozhodně by to nepřežil, ne ve zdraví... hajzlík.
Co si o sobě jako myslí?!
No, to radši ani nechci vědět!
Arghhh! Ten papírek jsem rozškubala na milion malinkatých kousíčků. Teprve to mě lehce uklidnilo. Jedno mi je jasné - jakmile tam za ním přijdu, jak si přeje, bude to, jako kdyby bejkovi zamávali červenou před nosem... Neudržím se a pořádně mu namlátím, debílkovi jednomu. Vzpomínka na něj mě znovu rozlítila, popadla jsem peněženku a vylítla z pokoje jako raketa, jen dveře za mnou bouchly. Pryč, pryč, hlavně pryč a co nejdál od něj!
Namířila jsem si to přes náměstí do obchůdku, kde jsem si konečně pořídila něco k jídlu. Pohled na milého prodavače mi taky trošinku spravil náladu, a tak jsem se na lavičce v parku najedla už docela v relativním klidu.
Jenže... došla mi jedna závažná věc. Stejně mu neuniknu a na tu "schůzku", jak to sám pojmenoval, brrr... jít musím. Jinak všechno vyzvoní Patrikovi, nádherná rovnice. Otřásla jsem se odporem. Jak moc já ho nenávidím...!
 


Komentáře

1 Peťula Peťula | Web | 1. listopadu 2013 v 19:22 | Reagovat

Skvělé to bylo! :) Těším se na další dílek, který určitě brzo napíšeš, že? :D

2 wolfie. wolfie. | Web | 2. listopadu 2013 v 17:51 | Reagovat

aww! zlatko, dokonalé, opět! :3 doufám,  že zase brzo bude další díl a vůbec, že budeš zase víc psát ^^
ľúbím :-*

3 Markét Markét | Web | 3. listopadu 2013 v 16:25 | Reagovat

Zajímavé, doufám, že bude brzy pokráčko!! :))

4 zuzka zuzka | Web | 2. prosince 2013 v 15:01 | Reagovat

Dalsi Tynus.. Plosimmm!! :3

5 newfanfictionforyou newfanfictionforyou | 17. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

uhhhhhh...tento blog jsem četla už před nějakou dobou a teď jsem ho znovu našla díky komentu u mě a koukám,že uuuh mam zase co nového číst :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama