Začarovaný kruh - 7. kapitola

16. prosince 2012 v 15:49





Jo. Jo, děje. Podvedla jsem tě s Igorem a Roman nás při tom ještě nachytal. Cítím se neskutečně trapně a mizerně zároveň. Vůbec nevím, co mám dělat dál, protože to mám v hlavě všechno hrozně pomotaný...nevím, co chci! chtěla jsem na něj vychrlit, ale neudělala jsem to. Nechci mu ublížit...
Kruci, jak moc si teď protiřečím!
Já mu nechci ublížit, ale klidně se vyspím s jeho nejlepším kamarádem! Jsem kurva, nic jiného! Obyčejná hnusná šlapka!
Z očí se mi samovolně vyřinuly slzy, ani jsem si to nestačila uvědomit a jakkoli je zastavit...
,,Miláčik, prečo pláčeš? Spravil som niečo zle? Ak áno, tak povedz!" zadíval se na mě zoufale.
A bodejť by ne... Normálně se objímáme a já se najednou, úplně zničehonic, rozbrečím.
Jsem tak neskutečně hloupá!
A všechno je to kvůli tomu, že se neumím ovládnout, neumím zvládat své emoce! A následně si poradit se svými činy...
,,Ty ne Patriku, to já..." vzlykla jsem a pevně ho k sobě přitiskla.
Nyní jsem potřebovala podporu. Potřebovala jsem se nutně někomu svěřit, ale neměla jsem komu... zůstal tu jen on.
,,Musíme ísť," zašeptal a políbil mě do vlasů.
Jen jsem nepatrně kývla hlavou na souhlas.
,,Láska, všetko si rozmysli a ak mi o tom budeš chcieť niečo povedať, tak som tu pre teba..." mrkl na mě a pomalu mě od sebe odtáhl, aby mohl vzít tašku s věcmi.
,,Už naozaj musíme ísť... Prepáč," vzdychl.
,,Neomlouvej se! Ty ne! To já jsem ti tu jenom přítěží..." smutně jsem sklopila hlavu. ,,Neměla jsem sem jezdit," zamumlala jsem si pro sebe, oblékla si mikinu a vyšla z pokoje.
Patrik zkontroloval, jestli jsme tam nic nenechali, zamkl a vydal se za mnou.
Na recepci jsme odevzdali klíče, poděkovali a vydali jsme se rovnou k dodávce.
Mlčky. Bez zdržování.
Kluci už měli přeparkováno - čekali na nás, všichni už naložení, hned před vchodem do hotelu.
,,No kde ste?" zahalekal Roman.
,,Prepáč kamoš, rána sú ťažká," zašklebil se Patrika a hodil tašku do kufru. Ještě nestačil ani zavřít zavazadlový prostor a já už se hnala nasednout.
Otevřela jsem dveře a v ten okamžik mi úsměv ztvrdl na rtech. Měla jsem pocit, že se zblázním!
Na mém místě si to drze trůnil Igor, protože Roman byl dnes za řidiče a Paľo spolujezdce. Zkoumavě se na mě zahleděl.
,,Paťo, jdeš?" zavolala jsem na něj nervózně, zatímco on marně zápasil se zámkem kufru. Nešel mu zavřít.
,,Toto je taký vyjebaný systém," nadával si pro sebe a lomcoval téměř s celým autem, jak vehementně se to snažil opravit a zavřít.
,,Mam ti ísť pomôcť?" nabídl se mu ochotně Igor, a přitom ze mě nespustil zrak.
,,Nie, ďakujem. Ja už to snáď budem mať... Vik, choď si zatiaľ sadnúť dovnútra," obrátil se na mě.
Střelila jsem po něm zoufalým pohledem, no následně jsem se modlila, aby si ho Igor nevšiml. Pomalu jsem se nasoukala vedle něj, doprostřed.
Na Patrika zbylo místo u okénka, které zabral téměř okamžitě.
,,Aký som?"
,,Skvělý," nahla jsem se k němu a políbila ho.
Igor nás hltal pohledem; cítila jsem to.
Otočila jsem se k němu a on naschvál odvrátil zrak a zadíval se ven z okna.
Spokojeně jsem vzdychla a obrátila se k Patrikovi, šťastně jsem si položila hlavu na jeho rameno; právě teď jsem pocítila neskutečnou potřebu a touhu po jeho blízkosti a on mi ji bez odporu vyplnil.
Netrvalo dlouho a já usnula.


Probudilo mě až zaskřípění brzd a Romanův naštvaný hlas:
,,Kokot! To je taký debil, len sa naňho pozri!" rozčiloval se a bouchl pěstí do volantu.
,,Romanko upokoj sa..." začal ho uklidňovat Paľo.
,,Ja som kľudný..." trhl sebou a začal nervózně klepat pravou nohou. Tik.
,,Nie, to nie si. Roman, mám to odriadiť?" nabídl se a pátravě se mu zadíval do očí.
Roman to nevydržel, trhnutím uhnul hlavou a pevně se chytl volantu.
,,Nie. Ja vás tam odveziem," pokýval hlavou a upřeně se zahleděl před sebe.
,,No dobre, ako chceš," pokrčil rameny Paľo. Věděl, že Romanovi, když se jednou rozhodne, nemá cenu odporovat a tak se o to ani nepokoušel.
,,Láska ty už si hore?" obrátil se na mě s úsměvem Patrik, jakmile si všiml, že čile pozoruji dění v autě.
,,No, už jo..." usmála jsem se. ,,Jak je to ještě daleko?" zajímalo mě.
,,Romanko, ako dlho ešte?" obrátil se okamžitě na řidiče.
,,Tipoval by som to na pol hodinky... Budete chcieť zastaviť u benzínky?" otočil se na zbytek posádky, tedy na nás dozadu, Roman.
,,Ja neviem. Možno by som bol už radšej tam..." ozval se lehce znuděným tónem Igor.
,,Nehovor, že nemáš chuť na cigárko?" popíchl ho provokativně Roman.
,,Romaaan! Chuť by bola...ako vždy..." smyslně se kousl do rtu, ,,...ale si si istý, že na benzínke je to naozaj dobrý nápad?" zasmál se a rozhlédl se po ostatních.
Patrik se zasmál taky a společně s ním i Paľo s Romanem.
Znovu na chvíli zavládla ta příjemná atmosféra, jakou dokáží vytvořit snad jen oni... S nimi se vždy cítím výtečně nehledě na to, s jakou náladou jsem do vozu nasedala. Okamžitě mě rozesmějí...jako právě teď.
Uznale jsem pokývala hlavou a položila si hlavu na Patrikovo rameno. Zároveň jsem koukala z okénka, jak rychle nám to ubíhá a kola ukrajují z cesty k našemu cíli další a další kilometry...
,,Okej, takže mám zastaviť?" houkl Roman znovu ze předu, když jsme přejeli kolem cedule s nápisem OMW 1000m.
,,Pre mňa za mňa... ako len chceš," ušklíbl se Patrik a rukou mě pohladil po stehně.
Igor to zaregistroval a tak raději otočil hlavu zpět k okýnku.
,,Zastav tam..." povzdychl si.
Viděla jsem, jak se usilovně kouše do rtu, a přitom si nervózně prokřupává ruce.
,,Dobre mojkovia, o chvíľu tam budeme!" zazpíval vysokým hláskem a sešlápl plynový pedál.


,,Skvelé..." zašeptal Igor, když jsme zastavili, a už se hrnul ven a hned si zapálit.
Pokroutila jsem hlavou nad jeho počínáním a odebrala se dovnitř hledat záchodky. Roman mezitím čerpal benzín a Paťo s Paľem zůstali čekat v dodávce v domnění, že všechno bude rychle vyřízené a za chvilku vyrazíme dál.
Jenže to byl omyl...
Roman dočerpal a řekl Igorovi, ať jde zaplatit, minula jsem ho totiž u kasy.
Sama jsem se rychle protáhla kolem a vyšla ven, vevnitř záchody nebyly, tak jsem se rozhodla obejít benzínku a samozřejmě, že cedulka na ně ukazující se skvěla hned u východu z budovy a směrovala návštěvníky nalevo.
Jak jsem si jí jen mohla nevšimnout...?
Povzdychla jsem si a otevřela dveře na dámské. Místo na záchod jsem si to ale namířila k umyvadélku, pustila jsem vodu a jelikož jsem naštěstí nebyla namalovaná, tak jsem si v ní opláchla obličej, bylo to nesmírně osvěžující.
Vytáhla jsem pár ubrousků a zlehka si jimi otřela tvář.
Dveře zavrzaly.
Trhla jsem sebou směrem k nim.
Stál tam Roman a prohlížel si mě s nadzvednutým obočím.
Zamračila jsem se.
,,Co chceš?"
,,Teba..." odpověděl rychle bez vytáček a zabouchl za sebou.
 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 16. prosince 2012 v 16:52 | Reagovat

:O takýto koniec! chceš ma zabiť? ďalší! ale okamžite!

2 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 16:52 | Reagovat

Wrrrrr !! :-D Další díl !! :-)

3 Kix Green Kix Green | 16. prosince 2012 v 17:17 | Reagovat

Ty špina! :D :D :D Daj sem ďalší a hneď! :D

4 Peťula Peťula | Web | 16. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

Mmmmm.. Dej sem rychle další! :'DD

5 Ceruzka Ceruzka | Web | 17. prosince 2012 v 20:19 | Reagovat

Ty Beťárka !!! :) Zuzka ma upozorňovala že ten koniec je zabijácky! .. Ale že až takýto ? ... šak ja nezaspím !! :-D  :-D  :-D  :-D Rýchlo ďalší diel !! !

6 MarQusH MarQusH | Web | 17. prosince 2012 v 20:23 | Reagovat

Jo tak takhle....no to teda rychle dalšíí!! :)))

7 *le Ria *le Ria | Web | 22. prosince 2012 v 12:52 | Reagovat

Ajajaj! :D Tak ten konec je nemálo překvapivý :D Jsem čekala, že mu to Roman napráská, ale ne, on je takový nadrženec, že bude chtít aby mu dala taky :D honem pokračování! :)

8 Elíí Elíí | 22. prosince 2012 v 21:47 | Reagovat

:OOO chci další! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama