Začarovaný kruh - 6. kapitola

9. prosince 2012 v 20:03

Komentáře!



,,Do piče!" zaklel Igor a začal se oblékat.
Já se rychle schovala pod peřinu. Sice jsem toho už moc nezakryla, ale aspoň něco.... Musela jsem být studem červená až za ušima. Tváře mi plály, když jsem se spěšně snažila nasoukat zpátky do trička.
,,To čo bolo?" vypadla z něj další "inteligentní" otázka. Vážně byl v šoku...
On nečekal, že bych se někdy mohla s Igorem vyspat, dělal mi samé naschvále, protože to považoval za téměř vyloučené, a proto byl teď tak vykolejený...
,,Nič," pokrčil rameny Igor. ,,Videl si..."
Já mezitím ze země posbírala své saky paky a rychle jsem se vytratila do druhého pokoje, do toho mého... s Patrikem.
Kruci.
Bylo mi ze sebe na nic... Mysl mi zachvátilo tolik výčitek!
Jak jsem mu to mohla udělat? Jasně, vždycky jsem po tom toužila, ale nikdy jsem netušila, že to zajde až tak daleko, že se to opravdu stane! Že ho s ním podvedu...
Tohle se Patrik nesmí nikdy dozvědět! Nikdy!! Za žádnou cenu!!!
Svlékla jsem se a odebrala se do sprchy. Potřebovala jsem to ze sebe smýt. Smýt ten neskutečně vtíravý pocit viny...
Drhla jsem se, dokud moje kůže nebyla celá rudá a to mi stejně nestačilo...
Rozbrečela jsem se.
Tak takhle jsem si to představovala? Takhle?! To byl ten můj cíl? Vyspat se s ním a... Nebyla jsem schopná dokončit větu.
Sedla jsem si na dno sprchového koutu a hlavu složila do dlaní.
,,Láska?" otevřel dveře Patrik. ,,Ty čo tu robíš? Ja myslel, že spíš..."
Zmohla jsem se na pouhé zavrtění hlavou v nesouhlas. Nedokázala jsem se mu podívat do očí.
,,Láska, vstaň a poď si so mnou ľahnúť. Dnes toho máš za sebou veľa..."
Kdyby jen věděl, jak velkou má nyní pravdu... No, radši ne.
Pomalu jsem se zvedla, vypnula sprchu a Patrik mě zabalil do velkého ručníku, co ležel na umyvadle, a poté mě v něm odnesl do postele.
,,Ľahni si, bude ti lepšie...až sa z tohto vyspíš, nech už je to čokoľvek," mrknul na mě a políbil mě na čelo.
Poslušně jsem kývla hlavou a zadržela další slzy, co se mi draly do očí.
Teď se nesmím rozbrečet! Ne, před ním! Akorát by se začal vyptávat, co se mi stalo... a to nesmím dovolit! Nechci ho ještě více zranit...
Zkousla jsem si ret, když mě pohladil po boku, a v ústech ucítila odpornou pachuť krvi. Zatnula jsem zuby...
Dnes už nebudu vstávat, budu dělat, že spím a ráno se pokusím chovat normálně, ať Patrik nepojme podezření... nesmí. Zničilo by ho to, vím to.
,,Dobrú noc láska," zašeptal ještě a políbil mě zezadu na krk. S rukou obmotanou kolem mého pasu usnul, slyšela jsem jeho pravidelný dech.
Jenže já nemohla, nešlo to... Všechno mě nutilo myslet na to, jak jsem se dneska zachovala sobecky, podvedla ho. Kdyby se to dozvěděl... nechci ani pomyslet na to, jak by se zachoval, co by udělal...

Ráno jsem se probudila v Patrikově náručí přesně tak, jak jsme usnuli.
Pomalu jsem se vyprostila z jeho objetí a posadila se. Bolela mě hlava, měla jsem žaludek jako na vodě a k tomu se přidal ten pocit viny ze včerejška... Bylo mi zle.
Pokusila jsem se vstát.
Zamotala se mi hlava a tak jsem žuchla zpátky do peřin.
,,Miláčik, koľko je hodín?" rozespale se zeptal Patrik.
Ach jo, tím mým neopatrným pádem se mi podařilo ho vzbudit. Kruci!
Zašátrala jsem po mobilu, který byl položen na nočním stolku vedle postele. 10;15, hmmm.
,,Čtvrt na jedenáct," oznámila jsem a u toho si zívla.
,,Aj tebe sa chce eště spinkať? Mojaaa," zasmál se a přemístil se ke mně. Objal mě zezadu kolem pasu a hlavu si položil na mé pravé rameno. Políbil mě na krku.
,,Budeme muset vyrazit do Košic," usmála jsem se a pohladila ho po vlasech.
,,No hej," vytřeštil oči a vyskočil z postele.
Začal si narychlo oblékat kalhoty a tričko a u toho naříkal:
,,O chvíľu sú tu chalani a my nemáme zbalené, ach jaj... Vik, musíme si pohnúť!" popoháněl mě.
To poslední, co jsem dneska chtěla vidět, byli kluci... a hlavně Igora s Romanem bych pro dnešek, no co pro dnešek... klidně pro celý zbytek mého života, vymazala z planety Země úplně.
Povzdychla jsem si a udělala pokus číslo dva o zvednutí se z té zatraceně měkoučké postele.
Yes! Viktorie slaví úspěch! ušklíbla jsem se. Alespoň jeden za tenhle zatracený víkend...


Už jsem na sebe natahovala černé legíny, když se ozvalo klepání a zpoza dveří se vynořila Paľova hlava:
,,O dvadsať minut odchádzame, Igor chcel, aby ste to vedeli," pokrčil rameny a zase zmizel.
Patrikovi to připadalo zvláštní, proto se ke mně obrátil:
,,Prečo tu bol on?"
,,Nevím," zalhala jsem.
Jistě že mi to bylo všechno až průzračně jasné... Igor mě nechce ani vidět a po tom, co se včera stalo, sem odmítl poslat i Romana, který Bůh ví jestli už se z toho vzpamatoval...
,,Ja mam veci zbalené!" ohlásil.
Jen jsem pokývala hlavou, že jsem to vzala na vědomí, a dosložila džíny a tři trička, co jsem si brala s sebou.
,,Tys mi tam sbalil i tu černou mikinu?" zamračila jsem se. Rozhlížela jsem se po celém pokoji, ale kde nic, tu nic.
,,Nie láska, tu ji máš," usmál se a otevřel skříň, ze které mi ji podal. Vrtalo mi hlavou, jak se tam dostala... Já si včera přece nevybalovala a...-
,,Ja som vedel, že si ju dnes budeš chcieť zobrať, tak som ju dal na bok," přerušil mé myšlenkové pochody a vzal si ode mě z rukou složené věci.
Pečlivě je narovnal do tašky, zapnul ji a odložil ji ke dveřím. Pak se vrátil ke mně a objal mne kolem pasu.
,,Môžme?" šeptl.
Sklopila jsem hlavu do země a ruce svěsila podél boků. Patrik mě ale stále svíral v náručí a zkoumavě na mě hleděl.
,,Deje sa niečo?"
 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 9. prosince 2012 v 20:10 | Reagovat

tak to somteda zvedavá na prvé stretnutie s Igorom a Romanom! dúfam, že bude čoskoro! ;-)

2 Peťula Peťula | Web | 9. prosince 2012 v 20:28 | Reagovat

Děkuji moc!
,,To čo bolo?" vypadla z něj další "inteligentní" otázka. Vážně byl v šoku.. Víš že si ho dokážu živě představit? :D

3 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 11. prosince 2012 v 20:31 | Reagovat

WOW tak to bude ještě hooodně zajímavé ! Další díl !! :-)

4 Kix Green Kix Green | 15. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama