Ostrov - 19. díl

21. listopadu 2012 v 21:34


Všechno jednou končí...
Nemůžu tomu uvěřit, ale konečně se mi to po dlouhých hodinách přemýšlení podařilo dopsat, prostě jsem si sedla a šlo to samo... to jsem už dlouho nezažila a byl to vážně úžasný pocit :)
Nechala jsem tomu trochu otevřený konec, tak jsem zvědavá, co na to řeknete a poprosím o komentáře s Vaším názorem na celou ff... Děkuji :)



I Marky s tím bude mít zkušenosti. Stála kousek ode mě pod palmou, ale nebyla tam sama. Pevně ji objímal Igor a...líbali se.
Hmm, jak jedna pošetilá hra dokáže rozpoutat chemii mezi dvě lidmi...pomyslela jsem si.
Takže Karolínka mi nakonec opět pomohla... zbavit se kluka. I když tentokrát si nejsem jistá, jestli jsem si to tak opravdu přála...
Zakroutila jsem hlavou a poodešla od nich o kus dál. Posadila jsem se do písku, ano, v ten moment mi bylo jedno, že ho za chvíli budu mít úplně všude, a nechala si omývat nohy ledovou mořskou vodou.
Dívala jsem se před sebe, na tmavou oblohu, po níž plul běloučký měsíc, a přemýšlela nad tím, co by se změnilo, kdybych sem nejela...
No, rozhodně bych se doma utápěla v depresích a snažila se to zahnat v přebytku práce, což by mě nakonec položilo...a zase bych ležela v peřinách a trápila se.
Nepoznala bych tolik skvělých lidí - kromě těch opičáků - třeba Market, je to hrozně milá a sympatická holka. Karolínka se s ní už dohodla, že jakmile se vrátíme domů, tak zarezervuje ještě jeden lístek a Marky s námi půjde na ten koncert Redhotů, uděláme si dámskou jízdu.
A teď zpět k těm kluků, jo, ani je bych nepoznala... Nyní je pro mě hrozně těžké si utřídit všechny ty pocity, co se mnou lomcují, mám v hlavě strašný zmatek!
Nevím, jestli jsem se zachovala správně, když jsem Igora odmítla a... cítím něco k Romanovi, jak mi Igor nevybíravě naznačil?
Lehla jsem si, dala si ruce pod hlavu, lépe se mi tak přemýšlí, a zavřela oči. Chtěla jsem si všechno urovnat a konečně si ujasnit stav věcí...
Pomalu jsem si vybavila každou část Romanovy tváře - oči, úsměv, lícní kosti... - celou jeho postavu, až přede mnou stál v plné své kráse.
,,Čo tu robíš?" usmál se.
Chvilku trvalo, než mi došlo, že Roman už stojí přede mnou a není to žádný výplod mé bujné fantazie. Zatřásla jsem hlavou a pohlédla na něj.
,,Potřebovala jsem trochu popřemýšlet..." řekla jsem neurčitě a oplatila mu úsměv.
Chápavě pokýval hlavou.
,,Môžem?" ukázal na místo vedle mě.
Jen jsem kývla na souhlas a posadila se. Nerada konverzuji vleže, je mi to vyloženě nepříjemné. Cítím se tak zvláštně, jakoby podřízeně a mám z toho strach... ach, to podvědomí.
,,O čom premýšľaš?" zeptal se, když se usadil, přičemž zkřivil obličej bolestí. Ještě to nemá úplně zahojené a jako vzpomínka na tuhle dovolenou mu určitě zbude jizva...
,,Tak nějak... o všem," pokrčila jsem rameny.
,,...o tom, jak jsme se potkali," usmála jsem se, ,,..o tobě, Igorovi..." zmlkla jsem, nebylo potřebné dále něco vysvětlovat, Roman pochopil, okamžitě.
,,Ale moja," naklonil se ke mně a přitiskl si mě k sobě.
Položila jsem mu ruce kolem zad a hlavu zabořila do jamky k jeho klíční kosti. Zhluboka jsem vydechla, když mi prsty přejel po zádech, hladil mě.
,,Niet nad čím premýšľať... Proste teraz pôjdeš domov a na nás zabudneš..."
Odklonila jsem se od něj a zamračila se.
,,Nooo...okej," zasmál se. ,,Možno sa stretneme aj niekde na koncertoch," dodal chlácholivě.
Spokojeně jsem vzdychla a on mě pohladil po hlavě a vtiskl mi polibek do vlasů.
Zavrněla jsem blažeností.
,,Ááá, ja som nevedel, že tu mám mačiatko," opět se zasmál a ještě několikrát mi přejel dlaněmi po zádech. ,,No, počkaj, dokončím to... Proste pôjdeš domov a na Igora zabudneš, rovnako ako on na teba. Ver mi, ste od seba dosť ďaleko a to by nebolo dobré... Vzťahy na dialku nefungujú, a to zvlášť v našej brandži... Len by si sa trápila a to ja nechcem. Letynka," zdvihl mi prstem bradu, ,,...takto to bude lepšie, ver mi," zašeptal a mrkl na mě.
Souhlasně jsem pokývala hlavou a znovu ho objala.
,,Děkuju, vážně děkuju moc..."
,,Ale niet za čo predsa... Keby dačo, zavolaj psychológa Romanka!" zasmál se. ,,A teraz, keď ma ospravedlníš, by som si išiel ľahnúť. Dobrú nôcku..." Pomalu se zvedl a ještě cestou k chatce mi s úsměvem zamával.
Já si znovu lehla na záda a zavřela oči.
Vážně má pravdu, takhle to bude lepší...


Ráno jsem se probudila do nového slunečného dne. Ještě v pokoji jsem si sbalila zbytek věcí, umyla se, zapsala si ten včerejší zvláštní večer do deníčku a poklidila trošku pokoj. Poté jsem se odebrala do kuchyně k jídelnímu stolu na snídani, kterou jakž-takž spachtila Karolínka a s rohlíkem namazaným nějakou hmotnou, co měla připomínat ehm...pomazánku.
,,To čo je?" nadzdvihl obočí Paťo a párkrát šťouchl prostředníčkem do rohlíku, jakoby se bál, že ta hmota ožije.
,,Dinosaurus!" vykřikl Roman a rozesmál se.
,,To ti tak zožeriem, debilko jeden blbý..." ušklíbl se Paťo a znovu začal zkoumat svou snídani. Vzal si do ruky nožík, zabořil ho do pomazánky a potom si ho zdlouhavě odborně prohlédl.
,,Bejt tebou to sním, protože ničeho jinýho se nedočkáš," podotkla jsem lehce zlomyslně.
,,Přesně tak!" zářivě se na mě usmála Karolínka a přisedla si k nám.
,,Čo som komu spravil? Hej, ja už sľubujem, že už budem dobrý!"vykřikl a sepjal ruce jako k modlitbě.
,,Tu už modlenie nepomôže sa obávam..." pokrčil nos Igor a zakousl se do rohlíčku. Pak zhnuseně svraštil obličej a protočil panenky. ,,Bože..." šeptl a my jsme se všichni rozesmáli.


Nakonec jsme odevzdali klíčky od chatky, sebrali si svoje saky paky a společně vše naložili na loďku, která nás sem kdysi dovezla. Cesta proběhla v klidu až na Patrikovu malou mořskou nemoc, kterou začal okamžitě svádět na Karolínčinu snídani.
,,Až přijedeš, tak se vybleješ a bude ti zase dobře," uzavřela to rázně a to už jsme kotvili u břehu.
Opět jsme vyskládali zavazadla i sebe samé, poděkovali milému pánovi, který nám pomohl sehnat 2 taxíky, s jejichž pomocí jsme se dopravili na letiště, kde už na nás čekala Market.
,,Ahoooj," objaly jsem se na přivítanou.
Jako cvičená letuška nám řekla co a jak a svou milou společností nám zpříjemnila tříhodinové čekání na náš let. Kluci si mezitím odskočili nakoupit a vrátili se speciálními kapitánskými kloboučky, které jim mimořádně sekly a Patrik v tom svém růžovém vypadal jako maximální...ehm.
,,To čo si si kúpil ty kokot?" obrátil se na bezelstně se obdivujícího se Patrika v zrcadle Roman.
,,Čiapku, nafotím v nej novou kolekciu," zálibně se otočil a nahodil svůdný úsměv.
,,Ehhh...Romane," zastavila jsem ho a chytla ho za ruku.
Někdy je mlčeti zlato, jak se lidově říká.

I celý let proběhl bez sebemenších problémů, ano, teď to hodně zkracuji, protože s kluky jsou prostě problémy VŽDYCKY, a nakonec jsme se v Praze na Ruzini, tedy místě, odkud jsme vyráželi, objevili v jedenáct hodin večer čistého času.
Nastalo obrovské proplétání těl, objímání, prostě loučení jak se patří.
Nakonec jsme se od sebe nějak odtrhali a já se s Karolínkou vydala k parkovišti, kde na nás čekal vůz. Bylo mi do pláče, no zároveň jsem se cítila neskutečně šťastná, nabitá novou energií... Tahle dovolená na ostrově vážně stála za to!
,,Děkuju," usmála jsem se, když jsem nasedly, na Karolínku a objala ji.
,,Jenom počkej, jako další akci mám v plánu ty Redhoty, to bude jízda!" ďábelsky jí zajiskřilo v očích.
Společně jsem se zasmály a já se otočila k okénku...
Celou tu dobu mě Igor sledoval smutným pohledem...a nyní zachytil ten můj.
Bolestně se usmál.
,,Pa," zašeptala jsem ještě, než se auto rozjelo...

KONEC
 


Komentáře

1 nikys20 nikys20 | Web | 21. listopadu 2012 v 23:26 | Reagovat

Paráda ;-)

2 Kix Green Kix Green | 21. listopadu 2012 v 23:32 | Reagovat

Ale nooooooo! Toto ne! :D :D To je tak dojemné :D :D :D :D

3 Peťula Peťula | Web | 22. listopadu 2012 v 14:51 | Reagovat

Úžasné! Já jsem čekala že budou spolu a ono nic.. :D

4 zuzka zuzka | Web | 22. listopadu 2012 v 15:32 | Reagovat

Ja som takisto čakala, že budú spolu! ale je to krásne bez toho si myslím!! a celá ff-ka bola úplne skvelá! ani nevieš ako si mi zdvíhala deň čo deň náladu, keď som sa ponorila do čítania ďalšej kapitoly! a tie ich hlášky! :D ;-)

5 MarQusH MarQusH | Web | 22. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

To byla nádhera! a nejen tenhle díl, ale celá FF...prostě úplně dokonalá....nevím, co více vyjádřit, ale milovala jsem ji!

6 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 23. listopadu 2012 v 11:58 | Reagovat

je to až MOC otevřený konec ! Chtělo by to druhou řadu ;) a jinak celá ff úžasná ! skvělá ! jako všechny tvé povídky :) ;)

7 Ria Ria | Web | 23. listopadu 2012 v 18:44 | Reagovat

Takže, ehm, ehm... BYLO TO DOKONALÉDECHBEROUCÍZALÁSKOVANÉANEJLEPŠÍ! :D vážně dokonalá vícedílná ff! Já jen nevím, kde pořád bereš ty úžasný nápady... :) :-*

8 ElisQa98 ElisQa98 | Web | 23. listopadu 2012 v 20:58 | Reagovat

celá povídka dokonalaaaaaa. uplně nejlepší fakkt uplně..nevíc co říct :))

9 last-forever last-forever | Web | 26. listopadu 2012 v 17:14 | Reagovat

ne ze si to myslim, ale jsem presvedcena, ze by toto udelal... A ze to i dela, vzdyt i ty sama si mi to kolikrat rikala.

10 Niki Niki | Web | 29. listopadu 2012 v 15:22 | Reagovat

krásna poviedka :) ... keď som mala blbú náladu a prečítala som si jednu kapitolu, tak mi vždy zdviha náladu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama