Začarovaný kruh - 3. kapitola

25. října 2012 v 19:34






,,A teraz mame čas len pre seba..." zabouchl dveře Paťo a opřel se o ně.
Pomalu jsem přešla k oknu, které bylo naproti dveřím, a pak jsem se vrátila k posteli, na kterou jsem se posléze posadila.
,,Hm... a co chceš dělat?" zvedla jsem k němu hlavu.
,,Ja mam veľa nápadov..." zkřížil ruce na prsou a pomalým krokem se vydal ke mně.
,,Trebárs ťa teraz pobozkať," naklonil hlavu na stranu a zadíval se mi upřeně na rty.
,,Ehhh..."
,,Môžem?" sedl si vedle mě; nepřestával mě sledovat.
Jen jsem kývla hlavou a přála si, ať už to mám za sebou.
Já vím, je to zlé, ošklivé, špatné... ale já si nemohu pomoci! Už k němu prostě nic necítím a tak jeho přítomnosti využívám pouze, abych mohla být v Igorově blízkosti.
Jsem zrůda.
,,Do pičeee," rozrazil dveře Roman a já sebou trhla.
,,Nevieš zaklopať?" utrhl se na něj Patrik.
,,Prepáčte, ja som vas nechcel vyrušiť, len vám nesiem tie bágly a Igor ma to všetko nechal odtiahnúť z dodávky až sem... kokot," utrousil.
Zdvihla jsem obočí. Nemám ráda, když mu někdo nadává, zvláště přede mnou. A Roman to moc dobře ví... štve mě tím, rád.
Roman to ale nepostřehl a dál si mlel svou:
,,Kam to mám dať?"
,,Hocikam... hoď to dakam," mávl rukou Patrik a sedl si zpět ke mně a chytl mě majetnicky kolem pasu.
Roman se rozmáchl a to už naše taška letěla vzduchem přes polovinu pokoje a zastavila ji až zeď, po které sjela dolů.
,,Fíha...prepáčte," řekl ironicky a naklonil hlavu na stranu; sledoval nás, byl zvědav na naši reakci.
Naštvalo mě to, ale na druhou stranu jsem nechtěla dát nic znát.
,,To je dobrý," usmála jsem se a schválně pohladila Patrika po zádech a ten slastně zavrněl.
Roman si toho nemohl nevšimnout... Zůstal stát na místě jako přikovaný; stále na nás civěl.
,,Romanko ďakujeme, no teraz už môžeš ísť. Chceme mať chvíľku pre seba," kývl Patrik a otočil se na mě.
Usmála jsem se na něj na znamení, že souhlasím.
,,Aj tak ju chceš len ojebať..." zakroutil zhnuseně hlavou a než Patrik stačil odporovat, vyšel ven a hlasitě za sebou zabouchl.
Patrik se okamžitě obrátil ke mně a už se nadechoval k vysvětlení... Zastavila jsem ho pouhým pohledem.
,,To je dobrý, já vím..." opřela jsem si čelo o to jeho a podívala se mu do očí.
Měl tak neskutečně nevinný pohled... Ty jeho hnědá kukadla, připadala mi dětinská a zároveň v nich bylo tolik odvahy, touhy... síly.
,,Ľúbim ťa," zašeptal a vpil se do mých rtů.

,,Everybody's looking for something...
Some of them want to use you...
Some of them want to get used by you...
Some of them want to abuse you...
Some of them want to be abused...!" (Marilyn Manson - Sweet dreams)
zpívala jsem si společně s mobilem v koupelně, a přitom jsem se česala a malovala.
,,Miláčik, už budeš?"
,,Už skoro... proč?"
,,Lebo tam eště musím ja a o chvíľu mám stretko s chalanmi. Koncert začína v desať a už je takmer pol ôsmej..."
,,No jo, prosím tě..." Udělala jsem poslední tah kartáčem a vyšla ven.
Patrik se kolem mě okamžitě prořítil s žehličkou v ruce a tunou laků a tužidel v ruce druhé.
,,Stejně ti to po koncertě zvadne..." uchechtla jsem se škodolibě.
Patrik to ale už neslyšel, zabouchl se totiž v koupelně a naplno se položil do úpravy svých vlasů.

,,No kde ste?" rozrazil po chvíli dveře Roman, právě když jsem se převlékala.
,,Neumíš klepat, ty debile?!" vykřikla jsem naštvaně.
Romana to nerozhodilo, díval se na mě, a já se snažila co nejrychleji nasoukat do džínsů.
,,Kde je Paťo?"
,,V koupelně," zamručela jsem, když se mi konečně napopáté podařilo zapnout si knoflík od kalhot. Nemám ráda, když mě někdo pozoruje, jsem pak nervózní a třesou se mi ruce...
Roman však zůstal stát a dál mě pozoroval.
,,Nehledal jsi náhodou Patrika?" zeptala jsem se ho s nádechem jízlivosti.
Roman se tedy neochotně zvedl a odebral se ke dveřím do koupelny.
,,Patrik okamžite vylez von, inak ťa Igor zjebe ako koňa!" řval a bušil do dveří jako smyslů zbavený. Divila jsem se, že je nevyvrátil.
Páťa vylezl po třech minutách, svěží jako jarní vánek, a s andělským úsměvem se obrátil na Romana:
,,Čo si to hovoril?"
Roman už se nadechoval k pěkně peprné odpovědi, když ho Paťo znovu přerušil:
,,...no nič, asi som sa prepočul," pokrčil rameny a přišel ke mně.
Tázavě jsem se na něj zadívala.
Roman nás totiž bedlivě pozoroval se zkříženýma rukama na prsou.
Patrikovi to ale bylo úplně jedno, naklonil se ke mně a vášnivě mě políbil, schválně.
Roman na mě hodil naštvaný pohled ve stylu: "ty děvko" a poté se zhnuseně odvrátil. Bylo to oboustranné; i mně se z něj dělalo zle.
,,Budeme muset jít," zaťukala jsem netrpělivě na sklíčko hodinek, když se ode mě Paťo odklonil. ,,Roman má pravdu," pokývala jsem hlavou; ačkoli jsem to přiznala jen nerada...
Dovedu si totiž živě představit, jak moc na nás bude Igor naštvaný...nenávidí nedochvilnost a my jsme se tu dost zdrželi.
Patrik nic neříkal, jen mě chytil za ruku a vytáhl mě ven z pokoje a dále z celého hotelu s mumláním, že: ,,...snáď Romanko zamkne."

V klubu už bylo naboucháno. A aby taky ne, kluci byli totiž v tomhle městě v rámci turné poprvé a jejich popularita na Slovensku (i v Česku) za poslední dobu značně stoupla.
Protlačili jsme se tedy davem až do backstage, kde na nás "mírně rozladění" čekali Igor s Paľem.
,,Kde ste boli? Veď som za vami poslal Romana! Mal vás popohnať. A kde ho vôbec máte?" zavrčel na nás Igor a rozzlobeně si nás měřil pohledem.
Jo, byl dost naštvaný; já to věděla!
Už jsem chtěla podotknout něco hodně hnusného na Romanovu adresu, když se rozlétly dveře a on vletěl do místnosti.
Kruci... zatvářila jsem se rozmrzele. Nicméně Igor mi ihned spravil náladu, svůj hněv totiž přemístil na něj:
,,A ty si bol kde tak dlho? Šak som ťa pre nich poslal!"
,,Igor prepáč, ale rýchlejšie to nešlo... Klub je plný, nemohol som sa sem dostať," pokrčil rameny.
,,Okej no..." pokýval hlavou. Bylo vidět, že ho ta informace o návštěvnosti potěšila. ,,Tak ideme?" otočil se už zase s úsměvem na rtech na ostatní.
,,Tomu ver," usmál se i Roman a chopil se kytary. Patrik s Paľem je v těsném sledu následovali.
 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 25. října 2012 v 20:05 | Reagovat

ďalší!! hrozne sa mi páči táto ff! :-)

2 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 25. října 2012 v 20:06 | Reagovat

Moc se těším na další díl !!... a já chci, aby Patrikovi řekla, že ho nemiluje !... :-)

3 MarQusH MarQusH | Web | 25. října 2012 v 20:15 | Reagovat

další, další!!! :)))) ale o ten Ostrov pořád stojím!! :)))

4 Kix Green Kix Green | 25. října 2012 v 21:43 | Reagovat

Hááá :D Ten náš výraz "Do pičééééé" :D Týna! :D Pamätáš? :D :D Inak ako.... ja sťem ďalší! :D Ta makaj, bo uvidíš!

5 Ady Ady | Web | 26. října 2012 v 0:03 | Reagovat

Další! Další! Další! Já chci pokráčko! :D

6 ßelatrix ßelatrix | Web | 27. října 2012 v 13:42 | Reagovat

hmm:) Romanko se nám pěkně vybarvuje:D cítím, že na tomto koncertě se něco stane.)

7 Peťula Peťula | Web | 27. října 2012 v 16:30 | Reagovat

Další!! Líbí se mi to.. :)

8 Niki Niki | Web | 27. října 2012 v 20:40 | Reagovat

čo najrýchlejšie pridaj ďaľšiu kapitolu! :D :)

9 Ria Ria | Web | 27. října 2012 v 21:24 | Reagovat

Další díl! Honem, honem, honem! Nebo bude Johanka zlá :D Hrozně se mi to líbí :-)

10 ßelatrix ßelatrix | Web | 28. října 2012 v 22:21 | Reagovat

ano, to je přesně ten důvod, proč jsem v tom příběhu neuvedla ani jedno jméno.... Chtěla jsem, aby si každý představil sám sebe a svou lásku. Jsem ráda, že jsi to tak udělala.
Pro mě to má samozřejmě hlubší význam, ale hádám, že pro tebe taky.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama