Začarovaný kruh - 2. kapitola

21. října 2012 v 14:42





Druhý den ráno jsem se musela rychle sbalit na tři dny, protože, jak jsem se dozvěděla, budeme přespávat ještě po koncertě v Košicích a domů se dostaneme někdy v neděli odpoledne. No jo, cesta z východu je dlouhá...
,,Láska, môžem si dať veci k tebe?"
,,Jojo, ale beru si s sebou jenom baťoh, tak jsem zvědavá, jak se tam vejdeš..." ušklíbla jsem se.
,,Grrr... Prečo nemôže byť o trošku väščí?!" Patrik seděl u mého batohu a rval do něj svá dvě trička. Nakonec to vzdal, zatřásl s ním, dvakrát do něj kopl a zoufale se na mě podíval.
,,Ach Bože..." zasmála jsem se a přinesla větší sportovní tašku.
,,Bude stačit?" zeptala jsem se s pobaveným úsměvem.
,,Ja viem, prečo ťa tak veľmi ľúbim," broukl a pečlivě si oblečení znovu složil a dal je do té tašky. Vše se tam skvěle vešlo. Pak ji poněkud nemotorně vzal a hodil ji ke dveřím.
,,Sbaleno! A chalani tu sú o chvíľu, pridaj!" zavelel.
,,Víš co? Jestli mě budeš pořád takhle honit, tak nikam nepojedu a bude to!" vyplázla jsem na něj jazyk oblíkajíc si černou koženou bundičku.
,,Prepáč láska, ja len že už opäť meškáme a..."
,,Jen se nevymlouvej," přerušila jsem ho.
,,Ja sa nevyhováram!" vykulil oči a zvedl dva prsty: ,,Prísahačka!"
,,No jo prosím tě..." znovu jsem se musela smát.
Obuli jsme si boty, Patrik vzal tašku, já kabelku, a sběhli jsme dolů.
Kluci už čekali na parkovišti před panelákem.
,,No kde ste?" ozval se Roman ze sedadla řidiče, jen co jsme otevřeli dveře.
,,To vieš, tie baby..." zašklebil se Patrik a já ho přetáhla kabelkou po hlavě.
,,Tsss... Kdybys viděl jenom jak dlouho si ráno stavěl vlasy!" práskla jsem na něj.
,,Rovnako sa mu to nepovedlo," zasmál se Igor sedící na sedadle spolujezdce.
S Patrikem jsme si sedli do druhé řady. Já k oknu a on doprostřed vedle Paľa, který zřejmě dospával noc... No, nikdo neříkal, že mít dítě je hračka.
,,Tak kam to bude?" zasmál se Roman a bouchl rukou do volantu.
,,Kam asi debilko? Kde máme koncert? V Prešove, nie? Skús to tam," opáčil Igor.
Patrik jen s úsměvem zakroutil hlavou a položil si ji na mé rameno.
Dívala jsem se z okna... a přemýšlela. Občas můj pohled zabloudil k Igorovi, zrovna ťukal něco na mobilu.
Tiše jsem vzdychla a pohlédla na Patrika, spal mi na rameni, a v rukách svíral mou dlaň.
Pevně jsem ji stiskla. Pořád mi dával jistotu a odvahu jít dál... a já se mu takhle odvděčuji? Ne, vážně si ho nezasloužím! Bylo by správné mu dále nelhat a rozejít se s ním, ale to už bych v životě neviděla Igora a to bych asi nepřežila... Takže co dál? Mám mu dál lhát, dál ho přesvědčovat jak ho miluji? Musím. Je to moje jediná šance jak zůstat v Igorově blízkosti...

,,Vik, nespi!" zalomcoval se mnou někdo.
Otevřela jsem oči a zamžourala, pralo mi do tváře sluníčko.
,,Už sme na mieste," usmál se na mě zářivě Igor.
,,To už?" vykulila jsem oči a koukla vedle sebe, Patrik byl pryč. Rychle jsem se narovnala a vystoupila z auta.
,,Ehh, kde je Patrik?" obrátila jsem se na Igora, který právě zamykal auto.
,,Čo ja viem," pokrčil rameny. ,,Zmizol a ty si tu teraz sama so mnou...cha! Boj sa!" zasmál se.
Kdyby tak věděl, co k němu cítím...
,,To určitě!" uchechtla jsem se. ,,Tebe tak!" píchla jsem ho ukazováčkem do hrudi a dala se do běhu. Pak mi došlo, že vlastně nevím, kam mám jít... Zastavila jsem se.
,,Ále, ále...slečna je v koncoch?" mezitím mě došel.
,,Ne, slečna..."
,,Naprosto nevie, kde sa nachádza," skočil mi se smíchem do řeči.
Zaksichtila jsem se a vyplázla jazyk.
,,Nehovor mi, že to vieš...klamala bys," zašklebil se teď pro změnu on.
,,Tak víš co? Když se tu tak perfektně vyznáš, tak mě proveď!" Ano, nejlepší obranou je prostě útok.
,,Tak vieš čo? Kľudne..." pokrčil rameny a nabídl mi rámě se slovy: ,,Môžme?"
Kývla jsem a ochotně se do něj zavěsila.
Museli jsme přejít přes celé náměstí, protože hotel byl až na druhé straně. Ano, kluci opravdu "umí" parkovat...ušklíbla jsem se sama pro sebe.

,,Miláčik, tu si!" slyšela jsem vykřiknout Patrika, když jsme se s Igorem zastavili u recepce.
,,No tssssss..." zasyčel, jakmile nás viděl.
Okamžitě jsem se od něj odtáhla a ruku si strčila do kapsy.
,,Paťko máte spoločnú izbu?"
,,Hej, poďte so mnou, mám kľúče od všetkých izieb, Roman mi ich dal postrážiť," ušklíbl se a zacinkal s nimi.
Igor jen pokrčil rameny a vydal se za ním.
,,Vik, ty nejdeš?" otočil se pak na mě, jakmile zpozoroval, že za nimi nejdu.
,,Ne," potřásla jsem hlavou a otočila se k nim zády. Klidně by odešli, oba...
,,Mojaaa," přiletěl tedy ke mně Patrik, aby mi vlepil pusu na tvář.
Zamračeně jsem k němu vzhlédla.
,,Miláčik?" zdvihl překvapeně obočí.
,,Promiň, jsem nějaká přetažená..." nuceně jsem se usmála.
,,To nič, to je v poriadku. Mam ťa zobrať do náručia?" nabídl se ochotně.
Vycenila jsem na něj zuby a nadšeně zakývala hlavou; Igor bude koukat.
Páťa mě jemně zdvihl a už si mě nesl jako princ svou vyvolenou do tajné komnaty.
Držela jsem se ho pevně kolem krku, a když jsme procházeli kolem Igora, nemohla jsem si odpustit po něm hodit vítězoslavný pohled.
Dost mě ale zklamalo, že ho úplně v pohodě přešel; téměř ho nezaregistroval a dál se ploužil za námi a kopal do imaginárních kamínků na koberci v hotelu; ano, jeblo mu.

Došli jsme až k pokoji 12, tam mě Patrik spustil na zem a dal mi od něj klíče.
,,A ty Igorko," otočil se na něj, ,,budeš bývať na trinásťke."
,,A kde sú ostatný?"
,,No s tebou," zašklebil se uštěpačně.
,,Čo?"
,,Len ja s Viki mame spoločnú izbu. Ty tam si s Paľom a Romanom."
,,Aká toto je spravodlivosť?" zvolal a začal otevírat pokoj.
,,Nikto nehovoril, že to má byť spravodlivé..." pokrčil rameny Paťo a vtáhl mě za sebou do pokoje.
 


Komentáře

1 Niki Niki | Web | 21. října 2012 v 15:37 | Reagovat

super!! ... už sa teším na ďalšiu časť.. no jo, Igor si musí zvyknúť, že život nie je fér :D :D

2 Ady Ady | Web | 21. října 2012 v 15:51 | Reagovat

Boží!!! Já chci ještě! A hned! :D

3 ßelatrix ßelatrix | Web | 21. října 2012 v 17:27 | Reagovat

já se vždy musím něčemu zasmát, co napíšeš:D že prý; se ploužil za námi a kopal do imaginárních kamínků na koberci v hotelu; ano, jeblo mu. :D :D

nevíš, co chceš?... to je to nejhorší, co může být, aspoň já to tak vidím. A když nevíš, co chceš...víš třeba, co si přeješ?... jestli to u tebe teda není jedno a to samé.

4 Peťula Peťula | Web | 21. října 2012 v 17:36 | Reagovat

To je úžasné! Další prosím! ;)

5 Ria Ria | Web | 21. října 2012 v 17:49 | Reagovat

Dokonalé, víš? A díky za pochvalu ;) Jo, H. je někdy trošku jebutý, třeba teď nad ním visí pavouk a on mi ztropil scénu na FB, že prý se nemůže ani hnout- so crazy! :D

6 zuzka zuzka | Web | 21. října 2012 v 18:58 | Reagovat

tak taký to diel ma vždy hodí do super nálady... aj keď mám pred sebou kopu kníh, ktoré ešte musím otvoriť.. ďalší!

7 MarQusH MarQusH | Web | 21. října 2012 v 19:13 | Reagovat

Jůůů.....chci rychle prosím další díl!! a prosila bych i o Ostrov :)))

8 Kix Green Kix Green | 23. října 2012 v 22:40 | Reagovat

Vedia parkovať. Keď som si vybavila tú situáciu, no radšej nič. :D Inak je to zatiaľ celkom fajnové. :D

9 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 25. října 2012 v 8:46 | Reagovat

Já chci další díííl !! :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama