Ostrov - 17. díl

6. října 2012 v 13:29



Tak počítám ještě takové dva díly a jsme u konce povídky... :)



Do kuchyně se za mnou doloudala schlíplá postavička.
,,Igore?" otočila jsem se k němu. Stál s rukama překříženýma a pohledem se mi zavrtával do očí.
,,Co mi chceš?"
,,Len sa porozprávať."
,,O čem?" vzala jsem zbrkle z linky hadr s ledem pro Romana. Spadl mi a led se rozsypal. Igor se okamžitě sehnul, pomohl mi to sesbírat a znovu zabalit.
,,Díky," zamumlala jsem tiše. Chtěla jsem odejít, ale on mi stál v cestě, a přitom mě stále sledoval. Znervózňoval mě tím.
Pokusila jsem se kolem něj protáhnout, chytil mě za paži.
,,Chcem sa len porozprávať..." přitáhl si mě k sobě a zadíval se mi do očí.
Uhnula jsem pohledem.
,,Prosím..."
,,Dobře," vzdychla jsem tiše a kývla hlavou směrem ke stolu.
,,Ďakujem..." naznačil rty.
Posadili jsme se naproti sobě, Igor ruce položené na stole směrem ke mně, já v klíně.
,,Daj mi ruku," poprosil a něžně se usmál.
Překvapeně jsem nadzdvihla obočí, ale dala jsem mu ji.
Chytl mě a pevně sevřel mou dlaň v té své, začala jsem nervózně poklepávat levou nohou.
,,Tak co mi chceš říct?" vyjela jsem po chvilce ticha. Nemám to ráda, sama jdu vždycky k věci a s ničím se necrcám...
,,Ja myslím, že to vieš," opět se tak záhadně pousmál, dováděl mě tím k šílenství!
,,Ne, nevím!" odsekla jsem chladně. Vážně jsem neměla na nějaké hádanky náladu, i když jsem tušila co mi chce říct...
,,Za prvé by som sa ti chcel ospravedľniť za to, ako si ma videla bozkávať sa s Karolínkou. To som naozaj nechcel."
,,Já nechápu," přerušila jsem ho, ,,proč se mi tu za to omlouváš. Vždyť mně je úplně jedno, co jsi kde a s kým dělal," zakroutila jsem hlavou a chtěla odejít.
Igor mě však ještě stále držel za ruku, zadržel mě.
,,Nech ma dohovoriť," řekl s absolutním klidem a stáhl mě zpátky k sobě.
,,Tak už se teda konečně vyžvejkni, Romanovi se ten led roztaje..." poznamenala jsem a upřela svůj pohled do jeho očí.
,,Áno! Opäť Roman! Povedz ľúbiš ho?" vykřikl najednou.
,,Ne!" odsekla jsem rychle. ,,Je jen zraněný a já tu trčím s tebou, místo abych ho ošetřovala, toť vše!"
,,Rovnako ti neverím," řekl najednou chladně.
,,Tak co po mně teda chceš?!" Křikla jsem. Překvapila mě náhlá změna jeho postoje...
,,Upokoj sa... Prosím, ja ťa nechcel nahnevať."
Pokrčila jsem rameny.
,,Dostanu odpověď na svou otázku?"
,,Hej..." pokýval hlavou a stiskl ruku v pěst. ,,Vieš, v tom stanu, ako som ti povedal, že ťa ľúbim... Hovoril som pravdu a do teraz k tebe niečo cítim... Pochop ma, ja žiarlim, keď ťa vidím s Romanom..." podíval se mi do očí. Měl tak jemně zachmuřený pohled, a přitom mi připadal strašně zranitelný...
,,Nemáš na co žárlit," pokrčila jsem rameny.
,,To maš pravdu... Povedz mi, uprimne, cítiš ku mne niečo?"
Povzdechla jsem si.
,,Víš, je mi to líto, ale já nejsem zamilovaná..."
Igor už se nadechoval, že něco řekne, rychle jsem ho však přerušila:
,,Ani do tebe, ani do Romana," zdůraznila jsem.
Seděl schoulený na židli a sledoval špičky svých bot.
,,Okej, čiže kamoši?" zvedl hlavu a podíval se mi bolestně do očí.
,,Jo, ráda," usmála jsem se a objala ho.
,,A to je konečná, protože ten led už mi z toho hadru kape," zasmála jsem se a šla ho vyměnit.

Podala jsem ho Romanovi a sedla si opodál na židli.
,,Děje sa niečo?" zkřivil bolestí obličej, právě si na ránu přiložil ten led.
,,Igor..." zamumlala jsem a přitáhla si nohy k bradě.
,,Igor sa deje?" zašklebil se.
,,Blbečku," usmála jsem se, no hned nato jsem opět zesmutněla. ,,Zamiloval se do mě..."
,,No, ja viem."
,,Cože? Ty to víš? Jakto žes mi to neřek?!"
,,Si sa nepýtala..." uchechtl se a zatnul zuby.
Zporozovala jsem to.
,,Chceš pomoct? Mám ti přinést nový led?"
,,Nie, len to hrôzne chladí."
,,Jasně..." pokývala jsem chápavě hlavou. ,,Ale kdybys něco potřeboval, tak stačí říct."
,,Nestrachuj sa... No a čo s Igorom?"
,,No co by? Já ho nemiluju. Tím to pro mě končí a on se s tím bude muset smířit," pokrčila jsem rameny.
,,Ale on ťa ľúbi, bude o teba usilovať."
,,A co s ním mám dělat? Jako na povel se do něj zamilovat? Sám dobře víš, že takhle to nefunguje..." Bylo mi do pláče...
,,Dobre, dobre...kľud Lety..."
Posadila jsem se k němu na postel a Roman mě začal hladit ve vlasech. Pomalu mě to uklidňovalo.
Podívala jsem se na něj.
,,Musí sa s tým zmieriť..." pokrčil rameny. ,,Ššš, hlavne už neplač..."
Dál už jsme se o tom nebavili, nebylo o čem. Igor se s tím prostě bude muset smířit a hotovo. Nejsem jeho hračka, mám své vlastní city, do kterých zasahovat nebude.

,,Ľudia! Ľudia stíšte sa! Počúvajte ma!" přiskotačil si to k nám Paťo.
Byl večer, všichni jsme se sešli v obývacím pokoj a nyní jsme upřeně sledovaly Patrika. I mě zajímalo, co nám přišel říct.
,,Dnes som sa rozprával s jedným takým hrozně šekši pánom, myslím, že je to majiteľ cestovnej agentúry, a hovoril mi, že zajtra si po nás príduuuu!" zatleskal. ,,No nie je to skvelá správa?!" vykulil oči.
Oddechla jsem si. Byla to úžasná novina! Konečně dojedu domů a zbavím se jich, jich všech. Včetně Igora.
Zdá se mi, že je mi celý den v patách. Tak moc to nenávidím!
Všichni jsme mu zatleskali a on se začal uklánět na všechny strany, jako nějaký akrobat, co právě předvedl vrcholné číslo.
,,Konečně budem v ateliéry..." povzdychl si s jistou kapkou zbožnosti Paľo, zřejmě se vážně těšil.
I Karolínka byla nadšená:
,,Hned v pátek mají u nás koncert Redhoti! Lety, tam musíme jít! Už dva měsíce mi doma leží lístky!"
,,Nemocnicaaaaaaaa!" zahulákal Roman. ,,Sexi sestričky, čo o mňa budú pečovať dňom i nocou..." zálibně vzdychl.
,,Tak já ti nestačím?" naoko jsem se urazila.)
,,Nieeeeeee..." zasmál se. ,,V nemocnici ich totiž bude o veľa viac a budem pre nich slávný gitarista a screamer! Budú ma ľúbiť a pečovať o mňa a hladkať mňa..." zálibně začal vypočítávat.
Vzala jsem polštář a přetáhla ho s ním přes hlavu.
,,Ááááuuu! Nebuď taká agresívna! Tie sestričky ma budú aj bozkávať a hlavne NEBUDÚ AGRESÍVNE!" dodal důrazně a vyplázl na mě jazyk.
Oplatila jsem mu to a navíc se zašklebila.
,,Roman a sú tam aj zdravotný bratia...?" začal se živě zajímat Patrik.
,,Prečo?" otočil se na něj.
,,No, kebyže boli, tak ja sa tam na teba budem chodiť pozerať!" objasnil mu to.
Všichni jsem se rozesmáli, věděli jsme totiž, kam tím míří, až na Romana, kterému to ještě nedocvaklo.

Pokračování příště...
 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 6. října 2012 v 13:52 | Reagovat

tak toto bol božský dielik... ten koniac.. áách.. to ma dostalo najviac..

2 MarQusH MarQusH | Web | 6. října 2012 v 18:22 | Reagovat

:DDD Dobré teda...škoda že už končí no...:))) ten konec nejlepší, já už svou roli ztratila, no co už :DD ...těším se na pokráčko!! :))

3 Peťula Peťula | Web | 6. října 2012 v 19:13 | Reagovat

Dalšíí!!

4 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 6. října 2012 v 19:57 | Reagovat

Ale no ták ! To jako vážně ?! Dva díly a finíto ?!! To ne !  Já chcíí víc dílů ! :-) :-D  Je to suprová povídka !! :-)  :-)  :-D  :-D  :-)

5 Ria Ria | Web | 6. října 2012 v 22:14 | Reagovat

Dokonalé jako vždy :D Je to dokonalá povídka a já ti zakazuju to ukončit :D

6 last-forever last-forever | 6. října 2012 v 23:06 | Reagovat

Co??? Jak k němu nic necítí?... Vždyť Lety a Igor by byli dokonalý pár:)
vrrr Týnko,)

7 Kix Green Kix Green | 7. října 2012 v 13:20 | Reagovat

:D No jo... samozrejme ten koniec, to by nebola Týna! :D :D :D

8 Elíí Elíí | E-mail | Web | 7. října 2012 v 13:24 | Reagovat

Nesmí to zkončit!!! :O Je to dokonalé :)

9 rosemaid-girl rosemaid-girl | 7. října 2012 v 13:35 | Reagovat

žádný konec! tohle je nejlepší povídka!!  :D :D

10 ElisQa98 ElisQa98 | Web | 9. října 2012 v 12:36 | Reagovat

waaaaaw dokonaloost :)

11 Ady Ady | Web | 13. října 2012 v 22:36 | Reagovat

Jestli to ukončíš, tak já ukončím krvavou minulost! A budeš mít po rybičkách! :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama