If you always judge people by their looks,...

25. září 2012 v 18:54



Jednorázovka v hlavní roli s Paľem, kterou bych chtěla věnovat všem návštěvníkům tohoto blogu... Nech sa páči ;)



Seděla jsem na baru a objednávala si dalšího panáka. Byla jsem nervózní. V koutu místnosti, hned naproti mně, stál zvláštní muž. Zdálo se mi, že mě pozoroval. Jeho tvář byla neobyčejná. Tak výrazné rysy jsem snad v životě neviděla... Z jiného úhlu vypadaly zase naopak tak jemně, že mi jeho obličej připomínal tvářičku malého dítěte.
Pousmála jsem se a vyklopila do sebe dalšího panáka. Kývl na mě. Chce mi snad něco? Nereagovala jsem a objednala si další pití.
Znovu na mě kývl... Začala jsem se bát. Zdřevěněly mi nohy. Když viděl, že znovu nereaguji, přišel až ke mně.
,,Smiem prosiť?" zeptal se zdvořile.
Oněměla jsem. Měl zvláštní kouzlo, kterému jsem okamžitě na místě podlehla.
,,Slečna...?"
,,Eh, jistě, že ano..." vykoktala jsem a nejistě se mu podívala do tváře. Usmíval se.
Zavěsila jsem se tedy do jím nabídnutého rámě a společně jsme vešli na parket. Zrovna hráli ploužák. Hm, a to bych před chvílí přísahala, že z reproduktorů zněla Lady GaGa...
Galantněmě chytl kolem pasu a už jsme se ladně vznášeli přesně tak, jak diktoval rytmus. Netušila jsem, že je až takto dobrý tanečník, neřekla bych to do něj... stejně jako bych do něj neřekla spoustu dalších věcí. Vypadá, že se spíše drží vzadu a je málomluvný, a přitom se z něj za tento večer vyklubal dokonalý společník. Výborně jsem se s ním bavila a bylo mi dokonce líto, že se u dveří paneláku, kde bydlím, musíme rozloučit...
Podíval se mi do očí. Váhal.
Naklonila jsem se jeho směrem a on mi vlepil letmý polibek na rty. Pousmála jsem se. Byl to opravdový džentlmen - v každé situaci - takové aby ženy v dnešní době hledaly lupou...
,,Dobrú noc," zašeptal nesměle a než jsem se nadála a stačila vůbec rozloučit, byl pryč.
Zakroutila jsem hlavou a otevřela dveře do paneláku. Je zvláštní, vážně že jo...
Umyla jsem se a padla do postele jako mrtvá.

Za ty dva dny jsem na milého společníka, který se mi představil jako Paľo, trošku pozapomněla...
Ne, nebudu si lhát. Nezapomněla jsem na něj, ani v nejmenším. Jen jsem si to nechtěla přiznat... Zavrtal se mi do hlavy tak hluboko, že jsem z ní vzpomínky a hlavně myšlenky na něj nemohla vyhnat. Byl tak zvláštní a já přitom měla pocit, jako bych ho znala hrozně dlouho... naprosto jsme si sedli, jako lidé. Nebo alespoň já jsem to tak cítila. Toužila jsem po tom, ho co nejdříve vidět a vymámit z něj další setkání... no, to bylo hodně vzdáleno realitě vzhledem k tomu, že vím jenom jak se jmenuje. I když... on má moje číslo! Dala jsem mu ho, to znamená, že mi třeba zavolá... možná... kéž by to udělal!

Zatím ale chci myšlenky na něj aspoň trošku vystrčit z hlavy. Domluvila jsem se s Naty, dnešní odpoledne strávíme spolu, ideálně při kafi. Pousmála jsem se nad tou představou - prodrbeme všechny chlapy, co známe, naše kamarádky, hudbu, nejnovější módí trendy, líčení a skončíme zase u těch chlapů.

,,Ahoj!" přivítala mě s úsměvem na rtech v nejnovějších šatech od Louise Vuittona. Z kuchyně už se linula příjemná vůně kávy, která naplno omámila mé smysly. Nemůžu se dočkat, až ji ochutnám... to teprve mé chuťové buňky zaplesají radostí.
,,Co ty šaty?" zasmála jsem se, když jsem si odložila a vydala se za ní do jídelny.
,,Nová kolekce."
,,Není jich na doma škoda?"
,,A co ty víš, kdy přijde pěkný instalatér? Hm?" zasmála se. Na vše měla vždycky odpověď.
,,Nevěřím, že ty bys někdy mohla mít něco s pouhým instalatérem..." zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. Na to znám až příliš dobře její slabost pro luxus...
,,No, dobře. Možná máš pravdu," uculila se a pokrčila rameny.
,,Možná?" nadzdvihla jsem nevěřícně obočí.
,,Dobře, máš pravdu," zasmála se a položila přede mne ještě kouřící kávu. Zhluboka jsem nasála její vůni a zbožně vydechla. Dokonalý okamžik.
,,Vždyť já vím..." mrkla jsem na ni.
Posadila se naproti mě, přehodila si nohu přes nohu a upřela na mě svůj zkoumavý pohled.
,,Tak povídej!" vybídla mě. ,,Jaký byl ten ples?"
,,Dokonalý..." povzdychla jsem si a zamíchala lžičkou kávu.
,,Dokonalý? Tak proč vzdycháš?"
,,Narazila jsem tam na jednoho kluka," pokrčila jsem rameny a napila se.
,,No a? Detaily holka! Chci slyšet detaily!!!" naléhala.
,,Jmenuje se Pavol Buranský a hraje v kapele The Paranoid..." začala jsem svůj monolog, no Naty mi okamžitě skočila do řeči:
,,On hraje v kapele?! Ty to bereš ale vysoko!" mrkla na mě. ,,A co je? Zpěvák? Kytarista?"
,,No, vlastně bubeník..."
,,To taky není špatný! Máš někde jeho fotku?"
,,No... nemám... Ale na netu by něco mohlo být," dodala jsem po chvilce přemýšlení.
Na to už Naty neodpověděla, seděla totiž u počítače a do vyhledavače zadávala jméno: Pavol Buranský. Ano, vždycky byla o krok napřed.
Přišla jsem k ní, otočila se na mě a uculila se. Přisedla jsem si a společně jsme začaly projíždět výsledky vyhledávání.
,,Klikni na Obrázky," poučovala jsem ji.
,,No jó, co asi dělám?!" valila oči a jako zběsilá klikala na myš.
,,Vždyť to sekneš!" nedala jsem si pokoj.
,,Ale neza..."
,,Podívej se, co děláš!" skočila jsem jí do řeči.
,,Kdyby jsi mě pořád neznervózňovala, tak se nic nestalo!" opáčila.
,,Takže nakonec to, že sekneš počítač je moje chyba?"
,,No jistě!"
Se smíchem jsem jí vzala rukama kolem krku.
,,Víš co? Ehm...ona to ta úplně nebyla tvoje chyba, ale spíš..."
,,Spíš...?" zvedla jsem obočí.
,,Spíš...no... Spíš, ehh... moje chyba," dodala se sklopenýma očima do země.
Pomalu jsem ji pustila a pak jsme se obě jako na povel rozesmály, i přese všechny spory, co jsme měly/máme, se vždycky nakonec rozesmějeme, řekla bych, že je to taková naše tradice... I když si Naty občas nedá říct a nekompromisně si razí svou, v tom případě pomůže "trocha" menšího fyzického nátlaku... hehe.
,,Vždyť je hnusnej!" klikla na jeden z obrázků.
,,To není pravda!" bránila jsem ho.
,,Potřebuješ jenom brejle nebo si se už úplně zcvokla?" zahleděla se na mě tázavě. Ano, Naty byla vždy...ehm...náročná, co se týče vzhledu. A u kluků si na tom dávala zvlášť záležet, byla hodně vybíravá.
,,Není ošklivý," začala jsem to omlouvat, ale Naty mi okamžitě skočila do řeči:
,,Je!"
,,Není!" stála jsem si zatvrzele na svém.
,,Dobře já ti teď ukážu hezkýho kluka," řekla a najela na další fotku - byl na ní jakýsi Roman Birkuš. Aha, jeho spoluhráč z kapely, kytarista.
,,Ten je hezký, to tvoje ne."
,,Počkej, nech si to vysvětlit..." vzdychla jsem.
,,No, čekám..."
,,Okej, možná není nejhezčí..." Naty ve vzduchu naznačila potlesk a já pokračovala: ,,Ale rozhodně má srdce, je přitažlivý... i když tohle asi nepochopíš," dodala jsem rychle, jakmile jsem postřehla její pohled.
,,Celý večer se choval jako naprostý džentlmen, byl okouzlující a zábavný, milý... Nikoho takového jsem snad v životě nepotkala..."
,,Ach bože! Zuzka se nám zamilovala!" vykřikla a nechápavě zakroutila hlavou. Ano, toto ona nedokáže pochopit... Pochybuju o tom, že ona byla někdy doopravdy zamilovaná. Spíše mi ti její kluci připomínali kamarády, kteří jí dali, když zrovna chtěla...
Zčervenala jsem a zakroutila hlavou.
,,Nekecej!" zasmála se a začala mě šimrat na břiše, ví, že tam jsem lechtivá.
,,Ne! Nech toho! Naty! Dost!" křičela jsem se slzami smíchu v očích. ,,Spadnu ze židle!"
,,Tak ať..." pokrčila lhostejně rameny a dílo dokonala.
Podjelo mi to a já dosedla pozadím na zem. Pomalu jsem se vydýchávala, ruce překřížené na hrudi, a vražedným pohledem jsem sledovala Naty, která si právě přidávala Romana do přátel.
,,Neseď tam jak pecka," houkla na mě po chvíli. ,,Podívej, potvrdil si mě," usmála se s čertovskými jiskřičkami v očích. Dobře jsem věděla, co to znamená. Chtěla ho... a už začala uskutečňovat svůj plán:
,,Za dva týdny mají koncert v Prdeli, půjdeme?" otočila se ke mně.
,,Pro mě za mě," pokrčila jsem rameny.
,,No taaaak!" žďuchla do mě. ,,Bude to zábava!"
,,Když myslíš..."
,,Uvidíš Paľa..." nadhodila.
Myslím, že se mi v té chvíli rozzářily oči a srdíčko mi poskočilo, ano, a to stačilo zmínit pouze jeho jméno...
,,Já říkala, že si se do něj zabouchla!" už se zase smála.


Domů jsem se vrátila kolem desáté, u Naty se to vždycky protáhne, ale večer jsme zakončily krásně - s vínkem u televize. Mám ráda tyhle naše večery... Vždycky nechám doma mobil a naprosto vypnu, s její pomocí se mi to daří geniálně...
Pousmála jsem se a zkontrolovala mobil - jeden nepřijatý hovor a dvě sms-ky.
Jasně, mamka volala a pak hned psala, prý jestli se stavím v sobotu na oběd. Okamžitě jsem jí odepsala, že ráda.
A ta druhá smska, hm...neznámé číslo.
Je od Paľa!
,,Ahoj Zuzi, dľho som nevedel, čo ti napísať...sbieral som odvahu... No teraz už som si všetko vhlave poskladal a vychádza mi jediné - išla by si so mnou zajtra dakam? Paľo :)"
Srdce se mi mohlo rozskočit radostí, štěstím... Ani chvilku jsem neváhala a odepsala:
,,Ahoj :) No samozřejmě, že ano! Ráda :) A kam by to mělo být?"
Odložila jsem mobil a šla si nalít další sklenici vína.
Fuha...překvapil mě, mile. Nezapomněl na mě...doufám, že stejně jako já na něj. Stále na něj musím myslet, za ten jediný večer se mi prostě dokázal neskutečně dostat do hlavy!
Mobil zapípal.
,,No aj nad tým som už premýšľal... Trebárs do kaviarne?"
Jo, jo, jo!!! Počkat, nesmím dát své pocity až tak moc na odiv...
,,Dobře. Stavíš se pro mě teda kolem pátý?"
,,Veľmi rád, těším sa :)"
Ještě jsem naťukala rychlou odpověď, než jsem s mobilem třískla do kouta.
,,I já :)"


Ráno jsem se probudila "lehce" zdecimovaná, zřejmě to bylo po těch litrech vína, co jsem včera vypila... Ehm...
Posadila jsem se a chytla se za hlavu, au...
Budu se muset dát rychle do kupy, protože takhle se mu teda představit nehodlám!
Vykoupala jsem se, umyla si vlasy, vyfénovala, namalovala se... a už jsem vypadala trochu k světu.
K obědu jsem si jen narychlo uklohnila špagety a dále jsem se věnovala zkrášlován svého zevnějšku - na řadu přišly nehty - nalakovat, zapilovat...
Ještě jsem pak doma trochu uklidila (ano, má to mou logiku - nejdříve se zkrášlit a pak jít uklízet :-D) a to už jsem slyšela domovní zvonek.
Hrklo ve mně.
Jsem dostatečně připravená? Zpanikařila jsem. Co když se mu nebudu líbit? Co když vlastně čeká někoho jiného?
Popadla jsem kabelku a rychle seběhla schody ze druhého patra, bydlet nízko se občas dost vyplatí.
,,Ahoj," usmál se. Byl kouzelný.
,,A-a-ahoj," vykoktala jsem.
,,Môžeme?" nabídl mi rámě, do něž jsem se zavěsila.

Ne, nebyl to jenom pocit, který po chvíli zmizí... má láska, ano je to tak, i když nevím, jestli se tomu tak dá říkat po jednom společně stráveném večeru, k němu se prohlubovala... To, co se mi na začátku zdálo jako milé a nesmělé, bylo nyní sexy a žádoucí... Ten člověk mě neskutečně přitahoval, měl takové osobní kouzlo, jako nikdo jiný koho znám...
,,Áno, po nejakom čase by som chcel rodinu," usmál se a napil ze své kávy. Sledovala jsem ho, detailně, každý jeho pohyb, gesto, mimiku ve tváři... připadal mi dokonalý. Měl ty nejzajímavější rysy, oči, ve kterých jsem se ztrácela...
,,Zuzanka?"
,,Ehh, ano?" Kruci! Zase jsem se moc zamyslela a zasnila!
,,Počúvala si ma?"
,,Mmm, samozřejmě," usmála jsem se, ,,přespříští týden tu máte koncert s kapelou."
,,Áno a ja by som veľmi chcel, aby si prišla. Rád by som ťa představil chalanom."
,,Ráda," usmála jsem se.
Díval se mi do očí, ruku měl položenou na mé, pomalu se naklonil a políbil mě.
,,Ďakujem," usmál se a zvedl se. Při odchodu si rychle odchytil číšníka a zaplatil.
I já jsem si oblékla kabát a zvedla se k odchodu.
,,Budu platit..." oznámila jsem.
,,Ne slečno, není potřeba, pán už vše vyrovnal..." pronesl a i s talířky zmizel do kuchyně.
Pokrčila jsem rameny a usmála se, tenhle chlap vážně stojí za to...!

Ještě večer jsem to zavolala Naty, musela jsem jí všechno povyprávět.
,,Chápu, že jsi zamilovaná," skočila mi po chvilce mého monologu do řeči, ,,ale ukonči to. Vztahy s ošklivými muži nemají perspektivu a zvlášť ne s ním! Je to muzikant, budeš pro něj až na posledním místě a navíc... je fakt hroznej," odfrkla si.
Neměla jsem, co jí na to odpovědět... Proč to říká? Zná ho? Jak si může dovolit ho takhle odsoudit? Jenom kvůli vzhledu? Jenom kvůli jedné pitomé fotce?!
Beze slova jsem hovor ukončila, neměla jsem na její hloupé kecy náladu, zkazila mi ji. Já moc dobře vím, že on je ten pravý, pravda, i když není nejkrásnější, ale pro mě má osobní kouzlo, vyzařuje z něj charisma... a ona? Jednou bude litovat, že nemá taky takového...
Bude skvělým manželem a tátou...malovala jsem si společnou budoucnost.


,,Chalani, tak toto je moja priatelka," oznámil Paľo klukům po koncertě.
Už týden spolu chodíme, zatím se jen tak "oťukáváme", ale právě tohle období toho má hodně co do sebe... miluju to a miluju jeho, tím jsem si jistá.
,,Ako sa voláš?" přihrnul se ke mně Roman.
,,Zuzka."
,,Počkaj a ty chodíš tu s Paľom?"
,,Roman, čím ty počúvaš? Hovori som, že hej."
,,Tak to je popiči...! Predstavte si to ľudia, pred koncertom som pretiahol dajakú Natáliu, čo je asi tvoja kamoška, hovorila to," rozesmál se.
,,Kokos, Roman, ty si kokot," praštil ho do zad Igor.
,,Ďalšia naivná fanynka, myslí si, že spolu chodíme," smál se dál.
,,Z Romiho si nič nerob, kašli naňho," usmál se na mě Igor.
Byla jsem z nich celkem zmatená, jejich smysl pro humor a tak vůbec, dost se odkláněl od mého... byli to až moc velcí blázni, no hudebníci.


Po bujaré afterparty, od níž jsme se s Palim drželi dál, jsme se vydali na cestu domu. Paľo zavezl kluky na hotel, protože jako jediný nepil, a pak odvezl domů mě.
,,Děkuju," usmála jsem se a vlepila mu něžný polibek na rty. Jenže tentokrát se stalo něco jiného... Paľo chytil kolem pasu a začal mě líbat, vášnivě. Už nechtěl dále otálet...
Nakonec jsme skončili na sedačce ve vzájemném objetí, každý se sklenkou vína, a puštěným filmem. Měla jsem hlavu položenou na jeho hrudi a usmívala se. Ne, nevyspali jsme se spolu, jen přijmul mé pozvání k přespání. Nechceme nic uspěchat... :)
 


Komentáře

1 Niki Niki | Web | 25. září 2012 v 19:47 | Reagovat

skvelá poviedka :D ... konečne som našla aj poviedku, ktorá bola o Paťovi :) :) .. a tá Naty mi vôbec nie je sympatická :D

2 Peťula Peťula | Web | 25. září 2012 v 20:40 | Reagovat

Krásná povídka!!

3 MarQusH MarQusH | Web | 26. září 2012 v 14:27 | Reagovat

Jediné co můžu říct, spíše napsat je dokonalost!! Prostě nádhera...:)

4 zuzka zuzka | Web | 26. září 2012 v 15:17 | Reagovat

no ty vole! tak toto bolo brutálne dokonalé... a to, že si tam použila meno Zuzka, tým si mi to vylepšila ako si najviac mohla!! a tu Naty! tak tú by som zabila!... a páči sa mi to, lebo je to iné... väčšina ff-iek je o tom, že sa do seba zamilujú a vyspia sa spolu .. a toto bolo tak krásne nevinné... Roman sa nezaprel.. :-D ,
P.S.: Milujem tvoje poviedky!! :*

5 Kix Green Kix Green | 27. září 2012 v 18:36 | Reagovat

No jo, Kikuška (áno Kikuška :D) sa zase prekonala! :D :D Páči sa mi to... :-)

6 Pája Pája | Web | 28. září 2012 v 22:32 | Reagovat

Úžasnýýý :-) Moc se mi to líbilo :-D

7 Ria Ria | Web | 29. září 2012 v 9:45 | Reagovat

To bylo dokonalé! Ostatně jako vždy. Zvedlo mi to náladu o minimálně 50% :D :)

8 Ady Ady | Web | 13. října 2012 v 22:47 | Reagovat

Je to nádherné! Ale Roman...Však můj názor znáš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama