Ktorá?

10. června 2012 v 19:34


Tuhle jednorázovku mám rozepsanou asi čtvrt roku... No, tak jsem se konečně dokopala ji dokončit a snad se Vám bude líbit! :)



,,Tak ktorej dnes zavolám?" zamyslím sa a pritom pozerám na tri fotky vo farebných rámčekoch.
,,Terezke, Hanke alebo snáď Linduške? Fuha, neviem... " nakrčím nos a zoberiem si mobil.
,,Tak dnes trebárs Terezke," konečne sa po chvíľke rozhodnem a už vytáčam jej číslo.
,,Ahoj Romi," ozve sa. Z toho jej presladeného ,,Romi" mi naskočí husia koža... doslova mi po chrbte jazdí mráz... Nenávidím, keď mi takto niekto hovorí! No, prekonám sa:
,,Ahoj miláčik, mala by si dnes čas?" prejdem rovno k veci.
,,No, když se nalíčím, obléknu,..."
,,Tak mala?" preruším ju netrpezlivo.
,,...tak jsem do hodinky u tebe." Jej pery sa roztiahli do úsmevu, vedel som to.
,,Skvelé! Teším sa. Pa!" zavesil som skôr než stihla ešte niečo povedať.


Super! Ďalšia vec je vyriadená. Dnes večer a hlavne v noci nebudem sám... Šibalsky sa uškrniem. Ešte sa musím dohovoriť s niekým na zajtrajšok. Čo napríklad Linduška? S tou už som dlho nebol...
Už som bral do rúk mobil, keď v tom som sa zasekol. Radšej nie... Terezka je nepredvídateľná. Možno so mnou bude chcieť byť dlhšie a keby sa títo dve baby stretli, nebolo by to dobré...
Z myšlienok ma vytrhne vyzváňajúci zvonček u dverí. Idem otvoriť. Je to Terezka. Samozrejme.
,,Ahoj miláčik," objímem ju hneď ako sa zuje a už ju pomaly smerujem do spalne, pri čom ju ešte stačím vyzliekať.
,,Nejdeš na to dneska nějak moc rychle?" uchichtne sa. Pozriem sa na tričko, čo som jej pred chvíľkou dal dole a rozopnem jej podprsenku.
,,Nie, nemyslím si..." pokrčím ramenami a začnem ju bozkávať na krk.
,,Romí..." Opäť sa mi zježia chlpy na chrbte.
,,Potrebuješ niečo?" zašeptám jej nervózne do kože. Prečo musí rušiť takúto božskú chvílu?!
,,No, mohli bychom si dát aspoň nějaké to vínko, zapnout hudbu, nahodit atmošku..."
,,Ja myslel, že si nikdy nebola romantička..." poviem zamysleno.
,,Já? Romi? Jsi okej? Vždycky jsme se přece milovali při svíčkách... Copak si to nepamatuješ?" vzdychla.
Kurva... Splietol som si ju s Linduškou! Tak to som riadne dojebal!!!
,,Prepáč láska, ja...Vieš, mal som ťažký týždeň..."
,,To je dobrý, pojď ke mně. Vždyť se vlastně nic neděje," usmiala sa a objala ma. Tentoraz som mal z pekla šťastie! oddýchol som si.

Po dlhom a krásnom milovaniu zaspala. Ja som sa vydal do kuchyne. Mal som hlad a tiež som bol smädný. Vyčerpala ma. Totálne. Ale to je to, čo sa mi na nej tak páči... Podvedome som sa usmial. Zozadu ku mne prišla a dýchla mi na krk, pričom ma pobozkala. Prešiel mi mraz po chrbte.
,,Ty už si hore?" zašeptal som, keď ma hryzla do uška.
,,Jojo... Necítíš?" zašla mi rukou do nohavíc. Zavzdychal som. Vzrušením.
,,Cítim..." hlasne som prehltol.
,,Romi... Románkůůů..." šeptala a smerovala ma späť do spálne...

Hanka
Kruci, včera jsem si u Romana zapomněla klíčky od auta! Budu muset k němu, jinak se zítra nedostanu do práce a to už by asi šéf nerozdejchal. Dlouho mi slibuje vyhazov a... ani se mu nedivím... Po tom, co sem Roman vtrhne klidně uprostřed pracovní doby a odvede si mě... Musí mít nervy jako špagáty! uchechtla jsem se.
Nasedla jsem tedy na autobus a rozjela se k němu do pěkného 5+kk téměř v centru. Ten "byteček" je obrovský - má asi 120 m2. No, není to ideální partie? znovu jsem se musela smát.
Cesta s puštěnou mp4 uběhla velmi rychle a zanedlouho už jsem stála před místem jeho bydliště.
Zvonit jsem nemusela. Přístup mi umožnili klíče, které mi dal už asi před třemi měsíci. Vyjela jsem výtahem do posledního - čtvrtého - poschodí a ušla pár kroků k dveřím do jeho bytu.
Je pravda, že mě trochu znervóznily zvuky linoucí se zpoza dveří, ale uklidnila jsem se tím, že je to starý dům a nemá ještě tak silné stěny, nepropouštějící hluk, jako se vyrábí v dnešní době... Upřímně řečeno, ty sousedy bych okamžitě vyhodila! Takhle se neumět krotit, no to snad není možné! Roman je moc tolerantní... i když - dnes mají koncert v Opavě, tak mu to asi nevadí...
Z kabelky jsem vyndala klíče a zasunula je do zámku. Fajn, ani není zamknutý, to si snad myslí, že zloději chodí výhradně po zavřených bytech?! Já chápu, že je duší rozevlátý umělec, ale tohle je přece základní věc - zamknout byt, když jedu pryč! No ne?!
Zakroutila jsem hlavou a vstoupila. Zvuky neutichly, právě naopak - rozjely se naplno. Prošla jsem do obýváku a zabušila na stěnu dělící nás od sousedů. Nic. Ach... asi tam na ně vlítnu, protože na tohle nemám nervy! pomyslela jsem si a dala se do hlední klíčů.
Pohovka, křesla, skříňky... nikde nic. V kuchyni jsem taky nic nenašla a tak mi zbyla už jedině ložnice. Prošla jsem celým bytem až na opačný konec a otevřela dveře do ložnice. Vše mi okamžitě došlo, jakmile jsem spatřila Romana s nějakou cizí brunetou v naší posteli... V posteli, kde spával se mnou!
Do očí se mi nahrnuly slzy. Ten hajzl! Jak mi to mohl udělat?! Třískla jsem dveřmi a vyběhla z bytu ven. Místo abych ale letěla ven a pryč odsud, začala jsem sbíhat po schodech dolů... Docela se divím, že mi to nepodjelo a já se dolů neskoulela jako pytel brambor... Vyčerpaná jsem se zastavila až v prvním patře. Sedla jsem si na schody a rozbrečela se...
Proč? Proč mi to udělal?
Po chvíli jsem slyšela jet výtah. Byla to ta brunetka a telefonovala, když z něj vyšla, říkala právě:
,,Víš, co mi udělal? Má jinou! A víš, co ještě? Chce si ji vzít! Proč já vždycky narazím na takové idioty?!" dořekla a bouchla za sebou dveřmi.
Bylo mi jí celkem líto... Chudák holka...
Jak rychle vztek přišel, tak i opadl... Otřela jsem si uslzené a oči a zadívala se z okna ven, do čilého ruchu velkoměsta. Uslyšela jsem totiž Romana, scházejícího za mnou...
Přišel až na ten samý schod a sedl si vedle mě. Všimla jsem si rudého obtisku její dlaně, rýsujícího se na jeho levé tváři... Nedalo mi to, musela jsem se sama pro sebe alespoň pousmát. Celý zplihlý chvilku mlčel a díval se ven se mnou, pak mu to ale nedalo a promluvil, přitom mě pohladil po stehně.

Roman
,,Prepáč mi to..." zašeptal som a rukou sa nežne dotkol jej stehna...
Ona sa na mňa len vražedne pozrela a tak som ju radšej stiahol. Toto som vážne dojebal... Tak dlho som si hovoril, že už toho nechám a budem len s ňou... Chcel som si ju zobrať. Už asi mesiac mám kúpený prstienok... Kokos, a ono sa to muselo takto dosrat, než som s tým niečo spravil...
Zadíval som sa na jej tvár. Mala porcelánovú pleť a jej oči živo sledovaly chod na ulici... Aj napriek rozmazaným očiam, zrejme od plaču, vyzerala rozkošne.
,,Hanka, ja... Chcem sa ti za toho všetko ospravedlniť."
,,Myslíš si, že omluva pomůže?" pozrela sa mi do očí a ja som spytoval svoje svedomie... Prečo sa to muselo stať zrovná mne?! ...no, to si zjavne hovorila aj ona...
,,Asi nie... ale..."
,,Ale co?"
,,Vieš, uvedomil som si pár vecí..."
,,Jakých? Že mě miluješ a nechceš mě ztratit? Prosím. Tyhle bláboly si laskavě schovej na nějakou další pipinku. Předpokládám, že máš ještě nejmíň dvě v zásobě," dodala ironicky.
,,Nech toho!"
,,Čeho prosím tebe? Ty se vychrápeš s nějakou jinou a JÁ toho mám nechat? No, to si přehnal, nemyslíš?!" skríkla.
,,Zítra si přijedu pro svoje věci," oznámila už pokojnejšie...
Chcel som niečo namietnuť, ale ona ma gestom ruky umlčala. Zdvihla sa a šla k výťahu.

Hanka
Já na něj vlastně ani naštvaná nebyla... Sice se vyspal s jinou, ale ke mně si to šel urovnat. Záleží mu na mě, vím to. Před dvěma týdny jsem totiž našla v jedné ze skříněk snubní prsten... a já pochybuju, že by si chtěl vzít nějakou jinou. Navíc mi to vykecali kluci. Znovu jsem se usmála.
Vychutnávala jsem si ho. Jestli o mě stojí, tak bude bojovat a to zatím, přesně podle plánu, dělal... Celý zdrcený se došoural za mnou a postavil se do dveří od výtahu. Čekala jsem, co bude následovat...

Roman
Stúpol som si do dverí a čakal na jej reakciu. Zostala pokojne stať. Tým ma ohromila, no nedal som to najavo...
,,Neveríš mi, okej... Po tom, čo som spravil, to beriem, ale prosím ťa... Nech ma na miesto hlúpych slov konať..." len čom som to dopovedal, schmatol som ju a pobozkal. Vášnivo. A ona sa nechala... Dokonca sa jej to páčilo - iniciatívne sa zapájala.
Medzitým som z kapsy vytiahol prstienok a počas nášho bozkávania som jej ho navliekol. Keď sme sa od seba odtiahli, nevyzerala vôbec prekvapeno, práve naopak - pozrela sa naň, potom na mňa a vzdychla:
,,Že ti to ale trvalo..." zaškerila sa.
Neudržal som sa a rozosmial sa. Tak dlho som čakal na tú správnu chvílu a dal som jej ho pri tej najhoršej príležitosti, ktorá vôbec môže byť a ona o tom ešte vie?
,,Kokooos..."
,,Konečně," žmurkla na mňa a začala ma bozkávať...
 


Komentáře

1 helpg helpg | 10. června 2012 v 20:08 | Reagovat

Dokonalá povídka! :) Jsem ráda, že jsi opět přidala další z tvých skvělých děl :). Ale kdybych byla Hankou, tak nevím, zda bych to Romanovi odpustila :).

2 Romancice33 Romancice33 | E-mail | Web | 10. června 2012 v 20:42 | Reagovat

WOW skvělá jednorázovka !! A docela jsem se musela smát při představě,že má na tváří obtisklou ruku :-D Vážně moc povedené ! :-D :-)

3 MarQusH MarQusH | Web | 10. června 2012 v 20:47 | Reagovat

Nádhera, ale jako nevím, jestli bych v Hančině situaci hned vyměkla teda...

4 Liliana Liliana | 10. června 2012 v 22:02 | Reagovat

Tris a toto je jako co???
Ale jinak moc povedený... ;-)

5 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 11. června 2012 v 15:55 | Reagovat

och:) toto je přesně to, co jsem měla na mysli...Jen bych chtěla upřímně vidět, jak jí před tím oltářem a Bohem slibuje lásku a taky to, že ji s nikým nepodvede, protože to by pak bylo proti bibli..Protože toto je teď věc, nad kterou přemýšlím, s tímto bych se nedokázala smířit, protože bych věděla, že nelže jen mně, ale i sám sobě, tomu nahoře a taky zbytku kostela...Ale co já vím, třeba by nechtěl svatbu v kostele, třeba by se nechtěl ženit vůbec...
Ale líbí se mi to, jak si to napsala. To , že píšeš o víc lidech najednou a dáváš tak prostor jejich pocitům, takže my si pak můžeme krásně přečíst, co se honí hlavě jí a co zase jemu. Je to krásné:) Moc:) Opět mám po večerech co číst.)

6 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 11. června 2012 v 20:26 | Reagovat

...štěstí, že přátele ano:)

7 zuzka zuzka | Web | 11. června 2012 v 22:18 | Reagovat

:D .. tak toto bolo zabité... odkedy sa píše o tom ako si zabudla klúče som tu näpato sedela a čakala kedy ich spolu nájde...a ten záver... úplne najlepšie... :-D

8 Kix Green Kix Green | Web | 11. června 2012 v 22:39 | Reagovat

:')) Krásne :)))

9 Flossy. Flossy. | Web | 14. června 2012 v 18:17 | Reagovat

Ten záver! Ach zlatko veľmi pekné :) :') Taká romantika tam a vôbec je to prekrásne :)

10 ElisQa98 ElisQa98 | 14. června 2012 v 19:59 | Reagovat

Náááádheráá !! Já bych udelala to stejný i když bych se bala že podvede zase

11 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 17. června 2012 v 9:34 | Reagovat

Ale co když jsem stejná jako on?
Víš já, vím přesně, jak mám někomu ublížit, vím, co mám říct, jak zareagovat, abych ho přinejmenším urazila nebo naštvala natolik, aby se rozbrečel...vím, kde má každý člověk nějakou slabinu a taky vím, že to můžu kdykoli proti němu použít...jako otec. Jsem stejná jako on. Na druhou stranu zase nevím, jak jednat s lidmi, abych v nich vzbudila opačným pocit, aby mě měli rády, usmívali se a nebo smáli, toto neumím. Neumím být příjemná. Můj otec to dokáže, má tolik přátel...Bojím se komunikovat s lidmi, protože vím, že na ně mám špatný vliv. Všechno se dědí Týnko...člověk si nemůže jen tak říct, že bude jiný, je to proste v něm a to se strašně těžko dá změnit.
Chci být někým jiným než jsem. Někým lepší, kterému lidé důvěřují. Protože, to já nejsem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama