One love

7. března 2012 v 13:24


Myslím, že tohle je asi nejpropracovanější jednorázovka, kterou jsem kdy napsala... Jsem hrozně zvědavá na Vaše názory, pocity,... kritiku! Napište mi všechno do komentářů! Líbající



Sedím na rozhraní mezi silnicí a trávou. Levou rukou si objímám kolena a pravačkou kreslím na krajnici obrázek. Vlastně to není ani obrázek, ale písmena. Písmena, která znamenala můj život... ONE LOVE ...moje láska.
Po tvářích mi stékají slzy. Během jednoho jediného okamžiku jsem ztratila to, co jsem budovala, pro co jsem žila...
Vybavím si jeho nádherně čokoládové oči orámované droboulinkými četnými vráskami zaviněnými nikdy nemizejícím úsměvem, který dominoval jeho tváři. Chraplavý avšak jemný hlas, jež mě tolikrát dokázal utěšit, ukolébat k spánku... A vždy otevřená náruč, jevící se mi jako bezpečný přístav v němž jsem pokaždé šťastně zakotvila. Byla jsem v bezpečí. Chránil mě milující muž. Byl můj, jenom můj, i když po něm toužily tisíce holek. Jen já jsem měla to privilegium se ho dotýkat a říkat mu, jak moc ho miluju... To je teď ale všechno pryč... Nenávidím ten minulý čas! Ničí mě!!!

,,Je tu voľno?" zeptá se sympatický mladík.
,,Ale jo," mávnu rukou. On neváhá a přisedne si.
,,Čo tu tak pekné dievča hľadá? A sama..." nadhodí a upřeně se mi zadívá do očí.
,,A proč tu tak zvědavý kluk chlastá Jamesona?" kývnu směrem k jeho ruce, v níž se nachází panák zlatavé tekutiny.
,,Znalkyňa..." uznale pokývá hlavou.
,,Whiskey pozná i tupec," přejdu klidně jeho kompliment.
,,Čaká na teba niekto doma?" přejde po chvilce mlčení k věci.
,,Už ne..." řeknu smutně a vyklopím do sebe dalšího panáka.
,,Ach, to je mi ľúto..." řekne a pohladí mě něžně po ruce. Zvednu k němu hlavu:
,,To je v pohodě. Vyrovnala jsem se s tím," mrknu na něj. On se pousměje a mávne na číšnici:
,,Poprosím eště o dva Jamesony," objedná ten milý neznámý.
,,Á som to ale... eště som sa nepredstavil. Som Igor Belaj."
,,Lenka..."
,,Těším ma slečna Lenička," usměje se.
,,Víš co? Tykej mi..." nabídnu a pousměju se.
,,Veľmi rád." Stoupne se a políbí mě na obě tváře.
,,Tady to máte," přijde k nám číšniče a tácem.
,,Na mňa," mrkne na servírku, když před nás položí onen vytoužený mok.
,,Děkuju," pousměju se a uchopím skleničku.
,,Na nás!" připijeme si.

,,Na nás...!" zavzlykám a upustím křídu... Už je tma. Noc. Na nebi se třpytí tisíce hvězdiček, které bych za normálních okolností obdivovala a on by mě objímal a vysvětloval by mi, kde se které souhvězdí nachází a jak se jmenuje... Nyní tu ale sedím sama jenom v lehké mikině a slabých světlých šortkách. Bez bot. Dokonce i ponožku mám každou jinou. Je mi zima. Klepu se.

Byl tak galantní, že mě doprovodil až domů. A já... Já jsem tomu jeho kouzlu podlehla. Úplně. Pozvala jsem ho dál. U ohně v zapáleném krbu jsme si ještě dlouho do noci povídali a u toho popíjeli červené víno, které nám rozproudilo krev v žilách...
Tu noc jsme se spolu pomilovali. Třikrát. Byl to naprosto úžasný a neopakovatelný zážitek. Zdálo se mi, že ho znám léta a naprosto jsem mu věřila...

Ráno jsme se rozloučili s tím, že jsme si vyměnili telefonní čísla a slíbili si, že si určitě ještě zavoláme. Tak se také stalo. Hned pozítří mě pozval do kina a poté na večeři do restaurace. Nemusím opakovat, že to bylo perfektní. Byla jsem zamilovaná až po uši. Představovala jsem si, že spolu budeme navždy přesně tak, jako jsem to vídávala ve všech těch až kýčovitě romantických filmech.

Třesu se vzlyky. Už ani nemám sílu na to, je potlačit. Nechci dál vzpomínat na to, co bylo, ale přitom nechci zapomenout na ty nádherné chvíle, které jsme spolu strávili...

Po půl roce chození mě požádal o ruku. Stalo se tomu tak na společném výletě s klukama z kapely a jejich přítelkyněmi, s kterými jsem se už stačila seznámit a pásli jsme si do noty. Do patry jsem skvěle zapadla a Igora to moc těšilo. Vždycky totiž tvrdil, že by nemohl chodit s někým, kdo se nelíbí jeho přátelům. Měla jsem štěstí.

V tmavé horské chatě mi připravil nádherný večer s překvapením. Jen co jsem vešla do pokoje a on mi sundal šátek, jímž jsem měla zakryté oči, úžasem jsem oněměla.
,,Páčí...?" zeptal se nejistě.
Neměla jsem slov. Prostě jsem se otočila a políbila ho. Z očí mi stekly první slzy.
,,Prečo pláčeš moja?" zeptal se starostlivě a bříškem palce mi něžně setřel mokré stopy na mé tváři.
,,Já nemám slov. Je to překrásný,... perfektní a i to je málo! Neznám pro to vhodný superlativ...! Děkuju." Znovu jsem ho objala a vášnivě jsme se políbili. Poté jsem kousek poodešla a rozhlížela se po pokoji. Po posteli a všude kolem byly rozházeny okvětní plátky rudých růží. Na posteli dokonce srovnány do tvaru srdce a uprostřed... kondomy. Podvědomě jsem se pousmála.
Otevřela jsem dveře do koupelny a spatřila stolek a na něm bylo položeno šampaňské se dvěma skleničkami. Sedla jsem si na okraj vany a ruku jsem ponořila do vody. Byla příjemně teplá. Zezadu ke mně přišel Igor a svlékl mi tričko.
,,Rýchlo... alebo ta voda bude studená..." pobídl mě a políbil na krk. Spokojeně jsem zavrněla. Svlékla jsem a vlezla do vody. Igor byl v mžiku u mě..
Poté mě zabalil do županu a odnesl do postele. Romantik. Musím uznat, že se mi i tahle jeho tvář líbila. Ačkoli mě překvapila. My jsme totiž jinak oba vyznavači adrenalinu a nenávidíme nudu. Třeba i v posteli...
Požádal mě o ruku a já svolila. Byl to úžasný moment. Objala jsem ho a on mě pevně sevřel.
,,Miluju tě!" pošeptala jsem mu do ucha.
,,Já teba viac!"
,,Hádala bych se..." ušklíbla jsem a mrkla na něj. On mi mezitím rozevřel župan a mě ovanul chladný vánek. Oklepala jsem se.
,,Neboj, zahrejem si ťa..." políbil mě na bříško a rukama začal zkoumat křivky mého těla. Jeho doteky mě elektrizovaly. Líbilo se mu mě tak škádlit a já se zase naopak dívala, jak si vzrušeně zkousává spodní ret. Následoval nádherný sex...

Pevně zavřu oči. Už nechci brečet! Marně. Nejde to zastavit... Pokusím se zvednout. Zůstane to však pouze u pokusu. Jsem tak zesláblá, že se ani nepostavím. Přinutím se zůstat a vzpomínám dál...

Svatba. Další významný mezník v mém životě. Tu jsme však měli trochu netradiční... Vzali jsme se přímo na jednom z jejich koncertů. Měla jsem bílé šaty s červeně lemovanou dlouhou vlečkou, která se vpředu zkracovala nad kolena a kterou jsem si na Igorovi vydupala. On totiž preferoval klasické bílé šaty s krinolínou a bohatou sukní. K tomu jsem měla vlasy svázané v drdolu a červené boty na podpatku. Za svědka mi šla Elíí, které to v rudých šatech ohromně slušelo, a Igorovi Roman. Všichni fanoušci tleskali a přáli nám to. Nebo se tak alespoň tvářili...
Sama moc dobře vím, jak mě některé fanynky nenáviděly za to, že jsem jim "ukradla" jejich idol, modlu...

Svatební cestu jsme strávili na turné po Česku a Slovensku. S tím jsem ale počítala. Vzala jsem si přece muzikanta a on je navíc velký workoholik. Pro něj byla vždy kapela na prvním místě a jeho potřeby a touhy se skvěly na pomyslném žebříčku až pod ní. Vždy. Za jakýchkoli okolností. Zřejmě asi proto se dostali tam, kde jsou. ...byli?

Uslyším zaskřípaní štěrku a trhnu sebou. Vedle mě zastavilo auto.
,,Slečno, co tu děláte? Vždyť nastydnete!" zadívá se na mě mladý muž. Poté mi pomůže se zvednout a posadí mě na sedadlo spolujezdce ve svém Passatu.
,,Tak a ještě zapnu topení. Jste celá zkřehlá..."
,,Děkuju mockrát..." zamumlám a stulím se do měkké sedačky...

Žila jsem si jako v pohádce asi tři roky. Klukům to v kapele šlapalo a byli čím dál, tím známější. Koncerty v klubech, open-airy, festivaly,... všechno si dokonale užívali. Igor se vždycky vrátil po zkoušce domů a zapáleně mi vyprávěl, co je nového - jaký text napsal, co s klukama složili... - a vždycky mi to zahrál nebo nechal přečíst. Chtěl znát můj názor. Byl pro něj důležitý...
Mimo to jsme chodili na koncerty našich oblíbených kapel - Asking Alexandrie, Blessthefallu, nebo Bring me the horizon, do divadel, kin, na dovolené, výlety. Buď jsme jeli sami nebo s kluky a jejich holkami. Musím říct, že jsem si s babami vždycky skvěle popovídala a tak. Jenže pak přišel ten osudový moment, životní zlom...

Vraceli jsme se domů z koncertu v Nitře. Stáli jsme na semaforech na křižovatce. Padla zelená. Igor se rozhlédl a pak se rozjel. Potom mi vše připomínalo němý film. Zahlédla jsem jen záblesk světel... Brzdy nepříjemně zaskřípaly a následovala ohlušující rána doprovázená křikem... Víc si nepamatuju. Skončila jsem v nemocnici s lehkým otřesem mozku, zlomenou levou nohou a rukou a několika pohmožděninami, zejména na hlavě a v oblasti hrudníku. Prý mě zachránilo, že jsem byla připoutaná a ... hlavně, že jsem jela na místě spolujezdce, protože to byl boční náraz a všechno tedy v plné síle schytala řidičova strana...

Igor na místě podlehl vnitřnímu krvácení... Byl mrtvý.

Mně se zhroutil svět. Propadala jsem šílené melancholii a depresím. Ani jíst jsem nechtěla... Jediné, co mě trochu dokázalo vyvést z mé špatné nálady bylo, když se přišla návštěva. Jakákoli. Asi tisíckrát se za mnou v nemocnici stavili kluci nebo jejich holky. Pobrečeli jsme si, popovídali si, ptali se třeba jestli něco nepotřebuju...
,,Jeho zpátky," řekla jsem vždycky se slzami v očích.
Na to neměli odpovědi a tak mě pokaždé objali.

Naposledy se za mnou stavil Roman:
,,Ahoj Lenka... Ako sa darí? Je ti už lepšie?"
,,Je to pořád to samý..." pokrčila jsem rameny a smutně se skleněnýma očima od pláče jsem se na něj zahleděla: ,,Proč?" zašeptala jsem zlomeně.
,,To já sám neviem..." přišel až ke mně a sedl si na postel. ,,Ani nevieš ako veľmi by som chcel vedieť vrátiť čas..."
K tomu jsem neměla slov, jenom jsme se pevně objali. Po chvilce jsem ucítila mokré stopy na mém holém rameni. Ano, i Roman se rozbrečel...

Po dvou týdnech mě propustili z nemocnice. A znovu to bylo to samé. Pro změnu jsem teď seděla sama v bytě. Nebyl to pro mě domov. Tenhle příjemný pocit, že se mám kam vrátit, zmizel, když mi odešla milovaná osoba...

Ještě horší to bylo po pohřbu. I přes jejich snahu vytáhnout mě ven, abych se zabavila, za což jsem jim byla moc vděčná, se to nakonec vždy vrátilo do starých kolejí. On byl moje osudová láska a s její ztrátou pro mě život už neměl smysl...

,,Slečno! Slečno! Probuďte se!" třásl se mnou ten mladý muž.
,,Ano...?" rozespale jsem otevřela oči.
,,Tedy vy jste mi dala! Myslel jsem, že už vás neprobudím, že jste mi tu umřela..."
Úspěšně se mi podařilo zastavit slzy, které se opět draly ven na povrch.
,,Já se vám moc omlouvám. Neměla jsem vás obtěžovat," rozepla jsem si pás a chtěla jsem vystoupit. Pryč. Pryč z vozu i z tohoto odporného světa... Ztratit se. Navždy.
,,Ne, to je v pořádku..." mrkl na mě. Připadal mi sympatický.
,,Jenom mi řekněte kam vás mám zavézt? Domů?" usmál se.
,,Já už nemám domov!..." vykřikla jsem zničeně a bezmocně zároveň a rozbrečela se...

 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 7. března 2012 v 14:17 | Reagovat

to sa nedá ani slovami opísať... srdce mi divo bije a slzy mi tečú.... dokonalé je slabé slovo.... ani som nedýchala, keď som to čítala...

2 any any | 7. března 2012 v 15:00 | Reagovat

nemam slov... brecim tu.. neda se to ani slovi popsat..

3 Choco Ladie Choco Ladie | Web | 7. března 2012 v 15:14 | Reagovat

O_O  O_O  O_O Už jsem ti řekla svůj názor,ale zopakuju ti to. Je to dokonalý a dokonce víc než to! Myslela jsem,že ji nechal,nebo tak něco,ale on umřel! Překvapilo mě to a bylo to něco úžasného! Prostě,když to shrnu,tak je to nepopsatelně dokonalé! :-)  O_O  ;-)  :-D  O_O  O_O  O_O

4 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 7. března 2012 v 15:21 | Reagovat

ja ... chcela by som povedať toľko veľa vecí ... no zároveň zo seba nedokážem vydať ani jednu hlásku .. to bolo ... nie to JE ... prekrásne,  nádherné, úžasné, dokonalé ... táto poviedka sa ti strašne podarila .. dovoľujem si povedať, že podľa mňa je to najlepšia akú si kedy napísala ... len veľmi ťažko sa mi hľadajú slová, ktorými by som opísala moje pocity z nej ... dokonalosť !!! :)

5 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 7. března 2012 v 16:19 | Reagovat

Ani nevíš,jak moc se mi tato povídka líbí...romantika,smutek,napětí...to všechno mě dokázalo rozbrečet !! Celkově ti musím říct,že TATO POVÍDKA JE TVÁ NEJPOVEDENĚJŠÍ !!!! :)

6 Schrei...Ellí Schrei...Ellí | Web | 7. března 2012 v 18:07 | Reagovat

Tak to je tvoje nejlepší povíádka.. je to opravdu dokonalé ..Totálně nevím jestl teď dokážu zastavit slzy já..Je tzo opravdu ..NÁDHERNÉ

7 Elíí Elíí | E-mail | Web | 7. března 2012 v 19:32 | Reagovat

Nemám na to slov. Úplně pláču. Týnuško, souhlasím s tebou, opravdu je to tvoje nejpropracovanější a nejpovedenější povídka. Hrozně moc se mi to líbilo, dokonalost! :-*

8 Lenuška Lenuška | E-mail | Web | 7. března 2012 v 19:55 | Reagovat

Dobrééé! hodně dobré!

9 Liliana Liliana | 8. března 2012 v 16:31 | Reagovat

máš to dokonalé jako vždy. Moc pěkné jen tak dál. :-D  ;-)

10 helpg helpg | 9. března 2012 v 6:26 | Reagovat

Krásné, procítěné. Je vidět, že jsi na tom opravdu hodně pracovalala. Krásná jednorázovka :).

11 MarQusH MarQusH | Web | 9. března 2012 v 18:53 | Reagovat

Wauuu...tak to se ti teda povedlo a já si myslela, že ji nějak podrazil, ale to jsem vůbec nečekala!!! fakt klobouk dolů!!

12 Kix Green Kix Green | Web | 9. března 2012 v 20:54 | Reagovat

Oh!! :'( Krásne.... rozplakala si ma.

13 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 12. března 2012 v 18:28 | Reagovat

jsi zvědavá na můj názor?:) wow děkuji:))

Líbí se mi, jak prolínáš tu přítomnost s minulostí. Ty pocity té holky s její láskou k Igorovi. Přijde mi to hodně reálné a ten odstavec, kde píšeš o té nehodě...WOW! Jen málo lidí dokáže tak přesně vystihnout něco takového a ty mezi ně rozhodně patříš....
Utrpení-Láska-smutek...asi tak bych vystihla celý obsah.
Od začátku jsem čekala něco strašně smutné, ale nakonec z toho takový pocit vlastně ani nemám...Bylo tam i hodně lásky:) Víš, že miluji tvůj styl psaní? přečetla bych si od tebe všechno, i kdyby to třeba nebylo o TP. Vždy mě tvé příběhy něčím zaujmou....
Já ani nevím, jestli je na tomto něco, co by se mi nelíbilo. To snad ani není:)
Jen ti musím říct, že se mi líbí, že se ta holka nakonec nezabila. Že nespáchala sebevraždu. Sice mohla a určitě by to tomu příběhu dalo náboj, ale mně by to přišlo až moc přehnané...
Líbí se mi to, šíleně:)
Miluji totiž věci s temným podtextem a když se k tomu přidá ještě tvoje psaní...dokonalost:))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama