Dvojčata

11. ledna 2012 v 6:03


Jednorázovka speciálně pro Lilianu, užij si ji!!! Líbající



Sedím na parapetu, hlavu položenou na skle a zasněně se dívám do krajiny. Za hodinku se tu pro mě má stavit Roman. Vyrážíme do města. Prý má pro mě přichystané překvapení, tak jsem na to zvědavá... Unaveně zívnu a protřu si oči. Snad mě do té doby nepřemůže spánek...

Jmenuji se Liliana, nově jsem se sem přistěhovala se svými rodiči z Prahy. Táta na Slovensku dostal práci a my prostě museli jet s ním. Bez námitek. Před dvěma týdny, tedy hned po mém příjezdu, jsem se tu seznámila s dvěma moc pěknými kluky - dvojčaty. Jmenují se Roman a Igor. No a jak to tak vypadá oba se do mě zamilovali... Jsem mrcha, to přiznávám. Baví mě si s nimi hrát, s jejich city, motat jim hlavy....

Ticho protne ostrý zvuk domovního zvonku. Roman už je tu. Domluvili jsme se, že třikrát zazvoní a pak bude čekat, až mu otevřu. Mimochodem je to taky z čistě účelných důvodů, abych věděla, kdo přichází. Igor zvoní vždy dvakrát přerušovaně,... takže vlastně čtyřikrát. Ještě, než seběhnu dolů, se kouknu do zrcadla. No jo, sluší ti to holka. Mé mahagonové přirozeně se vlnící vlasy jenom září a hubeňoučká postava přímo vybízí k tomu, aby mě muži ochraňovali. A já přitom...
,,Ahoj moja!" usměje se Roman, když otevřu dveře. Chytne mě do náručí a párkrát se se mnou zatočí.
,,Pusť mě dolů!" protestuju se smíchem. Roman tedy udělá ještě jednu otočku a nakonec mě, dle mého přání, postaví zpátky na zem.
,,Chýbala si mi..." vzdychne smutně a sevře mě ve svém pevném objetí. Držím ho kolem pasu a nasávám jeho vůni.
,,Ty mně taky," vzhlédnu k jeho očím a on neváhá a políbí mě.
,,Prečo si sa so mnou nemohla zísť skôr?"
,,No, ehm..."
Kruci, jak z toho mám teď vybruslit?! Jasně, že jsem byla ten týden s Igorem, ale to mu přece nebudu věšet na nos!
,,Byla jsem nemocná," napadne mě v poslední chvíli spásná myšlenka.
,,Ale ty moc dobre vieš, že by som sa rád liečil s tebou," zamrká a rukou mi sjede na zadek. Mezitím pomalu vyrážíme na autobus, který nás má zavést do města.
,,Já tě nechtěla nakazit," rezolutně jsem zamítla jeho návrh.
,,Ale to by som sa potom mohol liečiť s tebou," zastaví a něžně mi nadzdvihne bradu.
,,Ľúbím ťa," zašeptá a věnuje mi překrásný polibek. Tentokrát do něj ale zapojí i jazyk. Chytnu ho kolem krku a visím na něm jako opička, takže se musí sklonit...
,,Taky tě moc miluju," zašeptám, jakmile mě přestane líbat a zabořím hlavu do jeho hrudi.
,,A co máš pro mě za překvapení?" začnu se zvědavě vyptávat.
,,Nič ti neprezradím, veď od toho je to prekvapenie..." začne se smát.

Nastoupíme do autobusu a posadíme se úplně dozadu, samozřejmě tam, kde to nejvíc drncá. Během cesty mám hlavu položenou na Romanově rameni a povídáme si. Držíme se za ruce a smějeme se. Miluju ty chvíle strávené s ním, ale vlastně i ty s Igorem...

Vystoupíme v Nitře a vyrazíme směr cukrárna. Najednou ale, ouvej...! Proti nám si to míří Igor ruku v ruce s nějakou brunetou. Na chvilku se zastaví a už to není jenom ruka v ruce, ale i jazyk v puse. Blééé! Mám chuť ho na místě uškrtit! Debila! Když se nechají a pokračují v cestě, chytnu schválně Romana a přímo před jejich zraky ho vášnivě políbím. Tak a má to!
,,Ehm, Roman?"
,,Čau Igor, ako sa máš?" odpoví mu, jakmile se vyprostí z mé moci.
,,No, ide to... Čo ty?" zeptá se ze slušnosti a jeho pohled zůstane přilepen na mě.
,,Ja sa mam faine, zrovna ideme s Lili do cukrárne. Pôjdete s nami?" Zuřivě zakroutím hlavou a vyvalím na Igora oči, ten však schválně řekne:
,,Ale hej, taká ponuka sa neodmietá..." A to už se k nám bezstarostně připojují. Mám chuť je oba zabít! Igora i Romana! To udělal schválně, schválně to přijal, aby mě tím naštval! Ale on je taky pěkný ptáček. Za mými zády se tahá s kdejakou... zlostně si ji přeměřím pohledem, ...s kdejakou cuchtou!

Dojdeme do cukrárny a Roman vybere stoleček hezky v rohu, v soukromí. Přijde číšnice a všichni si objednáme po zmrzlinovém poháru. Rozhovor probíhá celkem v klidu především proto, že ho vedou kluci a já se občas zmůžu jen na přitakání. Nikdo by ode mě v téhle situaci více čekat nemohl. Najednou se o mě otře noha. Pousměji se, protože si myslím, že je to Roman. Opak je však pravdou. Igor na mě z druhé strany stolku zamrká. Otřepu se, jako bych ze sebe snažila setřást tu domněnku, že to byla pouhá vidina.
,,Nie je ti zima miláčik?" zeptá se starostlivě Roman a pohotově mi nabízí svou mikinu.
,,Ne, děkuju," odbydu ho s úsměvem a schoulím se na jeho hruď. Jeho ruka sjede na vnitřní část mého stehna a on přitom nerušeně pokračuje v rozhovoru. Miluju na něm tu jeho nenucenost a upřímné chování. Igorova noha se znovu otře o tu mou.
,,Já si odskočím. Omluvíte mě?" usměju se na Romana a ladným krokem odejdu k záchodům. Okamžitě si to namířím k umyvadlu a lehce si namočím obličej, abych se ovlažila. Připadá mi to neskutečné a přitom zcela jasné. Já nejenom že podvádím, ale dokonce jsem podváděná! Má pýcha dost utrpěla. Jak si to vůbec mohl dovolit? honí se mi hlavou.

Otevřu dveře a vyjdu ze záchodů. Tam však na mě čeká problém. Jmenuje se Igor. Zatarasil mi východ ven. Ještě, že sem není vidět.
,,Čo máš s Romanom?" zeptá se a jeho oči metají blesky.
,,A co máš ty s tou, tou..." odpovím protiútokem.
,,Myslíš Luciu?"
,,Jo přesně s tou! Z jejího jména se mi dělá zle!" odpovím znechuceně.
,,Ale Lili, sme len kamaráti." Jeho hlas zněžní a chytne se mé ruky, jejíž hřbet následně velmi jemně pohladí. Naskočí mi husí kůže. Oklepu se a pokračuji:
,,Jo? Tak to my s Romanem jsme taky jenom kamarádi."
,,Neklam! Videl som ako ste sa bozkávali!"
,,To vy taky!" vyjela jsem na něj rozhořčeně.
,,Ale..."
,,Ale co? Rovnoprávnost ti nic neříká chlapečku?!"
,,Tu nejde o rovnoprávnost."
,,Ne a o co? Když ty mě podvádět můžeš a já tebe ne!"
,,To je jedno..."
,,Aha, takže jsem zase měla pravdu!"
,,Nie, nemala!" Na krku mu vystoupila žíla a celý se napjal. Poté mě natlačil na zeď. Jeho oči žhly zlostí. Bála jsem se. Zvedl mi ruce nad hlavu tak, abych se nemohla bránit a začal mě... líbat?!
,,Co si jako myslíš, že děláš?!" zavřískala jsem jakmile se odklonil, aby nabral dech.
,,Chcem ťa! Teraz a tu!" zašeptal a začal mě znovu líbat. Mimochodem velmi dravě.
Vyrazil mi tím dech. Na jednu stranu jsem ho chtěla a moc, ale na druhou... když mě podvádí? Ale vždyť já jeho taky! Takhle jsme si kvit... hlodalo to ve mně. Nakonec jsem se jeho polibkům podvolila a on dosáhl, čeho chtěl. Začala jsem spolupracovat.
Otevřela jsem kabinku jednoho ze záchodků a strčila ho dovnitř. Kecl si na mísu. Byl na něj legrační pohled. Vzrušeně si skousával spodní ret a polkl. Pak se vztyčil a naplácl mě na dveře. Opět se se svou ctižádostí začal věnovat mým rtům. Vážně se mi to více než líbilo!

Když bylo po všem, sesbírali jsme své věci a oblékli se. Dosáhli jsme si svého. Vešli jsme zpátky do místnosti a já zůstala zaskočeně stát... Roman se tam ošmatlával s tou Luciou a navíc se... líbali!!!
,,Děláš si ze mě srandu?!" vykřikla jsem a doběhla až k nim.
,,To nie je, ako to vyzerá," začal se Roman okamžitě bránit. Popadla jsem kabelku a ještě mu v té rychlosti stihla vlepit facku. Jen to mlasklo. Igor se pobaveně ušklíbl a pak začal křičet na tu svou:
,,Čo si mi to spravila?! Ako si mi to mohla urobiť, veď ja ťa ľúbil!"
,,Miláčik, ja to ti vysvetlím!" chytil mě Roman za rukáv, aby mě zastavil před odchodem. Ještě pořád se mi to snažil vysvětlit.
,,Já ale na ty tvý lži nejsem zvědavá!" vmetla jsem mu do obličeje, otočila se na podpatku a vykráčela z cukrárny ven. Díky tomuhle jsem s ním nadobro skončila! umínila jsem si.
Po chvíli jsem uslyšela kroky, někdo mě následoval. Ohlédla jsem se. Právě mě dobíhal Igor.
,,Počkaj!" zakřičel.
,,Je mi to ľúto," vyrazil ze sebe udýchaně, když doběhl.
,,No..."
,,Poď ku mě." Vzal mě do náruče a pevně mě objal. Z očí se mi vyřinuly slzy. Zřejmě mi na něm záleželo více, než jsem si celou tu dobu nalhávala.

Igor mě vyprovodil až k Blančinému bytu. Prostě jsem se s tím potřebovala někomu svěřit a od toho tu přece jsou nejlepší kamarádi.

,,Ahoj, copak se stalo?" zeptala se udiveně s pohledem upřeným na mé červené oči. Napřáhla jsem ruce. S pochopením mě okamžitě objala a pak mě zavedla dovnitř. V kuchyni jsme si uvařily horkou čokoládu, s kterou jsme se poté odebraly do jejího pokoje.
,,No, tak povídej," řekla, jakmile se za námi zaklaply dveře. Všechno jsem jí vyklopila, i to, že jsem to táhla s oběma najednou.
,,Ty jsi ale mrcha," neodpustila si poznámku a mě to donutilo k samolibému úsměvu. Je to přece pravda.
,,No jo, ale co mám teď dělat?" zadívala jsem se na ni zoufale.
,,No, já ti taky něco musím říct."
,,Co?" vzrušeně jsem poposedávala.
,,Oni ti dva totiž nejsou žádní svatoušci, přímo naopak oba jsou to šílení děvkaři! Igor má Luciu a tebe, ale Roman má tebe, Katku a i Natálii..."
,,Cože?!"
Natálie byla má nejlepší kamarádka! Ano, teď už byla...!
,,Já ti nevěřím!"
,,Nevěř, ale říkám ti pravdu..."
,,To snad ne!" hodila jsem na sebe svetřík a vyběhla z bytu. Musím si to všechno pořádně promyslet.

Proběhla jsem kolem našeho domu a letěla dál. Nemohla jsem se zastavit. Už se stmívá... Běžím nočním lesem. Tou černočernou tmou. Utíkám. Sotva popadám dech. Bojím se. Co když? Ne! Myšlenky na něj rychle zaplaším. Už ale nemůžu... Posadím se na pařez a ztěžka oddychuji. Co jsem to zase udělala? Jakou hloupost jsem to provedla?!

Vybavím si jeho magnetizující oči, krásně vykrojené rty, ten dokonalý úsměv, jež s nimi dokáže vykouzlit... Ano, opět propadám jeho osobnímu kouzlu. Ale když si vzpomenu na Igora... A na ty jeho měkké čokoládové oči plné něhy, vějířky vrásek kolem nich, když se směje, vždy otevřená náruč, která mě dokáže spolehlivě uklidnit... Ne! Ne! Nemůžu se mezi nimi rozhodnout! I po tom, co o nich vím...
Co budu dělat dál...?

Uslyším kroky. Na zádech mi naskočí husí kůže. Vyděšeně se otočím a při pohledu na vysokou tmavou osobu vyskočím z pařezu. Zakopnu ale a povede se mi odřít si koleno. No, super. Ta osoba se přibližuje. Snažím se před ní couvat. Natáhne ruku směrem ke mě.
,,Nepřibližuj se!" zaječím hystericky.
Ta ruka mě uchopí a zvedne mě do výšky.
,,Kľud! To som ja."
Poznám Igorův hlas a s brekem se mu schoulím do náruče.
,,Měla jsem strach," přerývaně zavzlykám.
,,Teraz už sa nemusíš ničoho bať. Som tu s tebou láska." Tázavě na něj pohlédnu. Opravdu řekl láska?
,,Ľúbím ťa." Vyrazí mi dech. Nohy mi podklesnou a kdyby mě pevně nedržel, skončila bych jistojistě zpátky na zemi.
,,Už viem o tom, že si spala aj s Romanom a ty vieš, že som chodil s Luciou, ale... No, dnes som sa s ňou definitivně rozišiel..." sklopil oči a čekal na mou reakci.
Nechala jsem ho chvilku na pochybách a přemýšlela... Romana jsem měla vždycky ráda, byl skvělý společník, milý, sexy a zábavný, ale... celou tu dobu mě podporoval, utěšoval právě Igor!
Objala jsem ho a začala hladit po vlasech.
,,Taky tě miluju," zašeptala jsem a Igor na nic nečekal a začal mě líbat.

Ruku v ruce jsme se vydali zpátky. Byla jsem špinavá, měla odřené koleno, ale zato jsem nyní byla konečně šťastná. Už jsem si nemusela vybírat... Můj princ tu byl se mnou. Zaštrachala jsem v kapse od džín a vytáhla klíče, kterými jsem odemkla.
,,Ale jedno mi prozraď. Jak ses tam vzal?"
,,Ja som na teba pôvodne čakal, myslel som, že spolu pôjdeme domov. A keď si vybehla, stačilo ťa len sledovať."
,,Já tě vážně miluju!"
,,Já teba predsa tiež, ale môžem ísť ďalej?"
,,Samozřejmě, můj zachránce tu totiž dnes přespí," usmála jsem se a otevřela jsem dveře. Poté jsme vstoupili dovnitř a namířili jsme si to rovnou do mého pokoje. Byla už tma, takže si půjdeme rovnou lehnout.

Pomalu jsem usínala v Igorově náručí a v hlavě si promítala dnešní zlomový den. Udělala jsem dobře?
Igor, myslící si, že už spím, mě chytl kolem ramen a políbil do vlasů.
,,Ani nevieš, ako veľmi veľa ťa ľúbím..." zašeptal.
,,Ako mi bolo ľúto, keď som sa dozvedel, že si spala s Romanom,... Ja som s ňou tiež spal, ale bol to nezávezný flirt. Nič viac. Teba som ľúbil a vždy budem princezna moja..."
Ano, udělala!... Zavřela jsem oči a pomalu se propadla do krásného snu...
 


Komentáře

1 Liliana Liliana | Web | 11. ledna 2012 v 7:40 | Reagovat

Super moc ti děkuju je to bombový fakt úchvatný. Díky. :-)

2 zuzka zuzka | Web | 11. ledna 2012 v 13:39 | Reagovat

Wau... nemám slov!!

3 MarQusH MarQusH | Web | 11. ledna 2012 v 15:12 | Reagovat

Tak to bylo prostě wauuu, nemám slov :))

4 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 18:17 | Reagovat

Je to hrozně moc krásnééé !! A udělala jsi mi i radost tím,že je to dlouhé :-D :-)

5 Lenuška Lenuška | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 18:29 | Reagovat

Hej měla jsem výtlem jak každý podváděl někoho :DDD To se musí vidět :D

6 Elíí Elíí | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 19:08 | Reagovat

Supeeeer! :-)

7 Choco Ladie Choco Ladie | Web | 11. ledna 2012 v 19:14 | Reagovat

I když jsem tu první půlku četla 2x,tak je to prostě best of!

8 Michaeladeppovalová  esbenko♥ Michaeladeppovalová esbenko♥ | Web | 11. ledna 2012 v 21:57 | Reagovat

hezký  blog

9 Sluníčko09 Sluníčko09 | Web | 12. ledna 2012 v 20:47 | Reagovat

Prostě dokonalé. Vždycky se zasměju! :-D

10 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 14. ledna 2012 v 18:04 | Reagovat

i když byla tato jednorázovka pro Lilianu, tak jsem si ji užila i já:)

11 Schrei...Ellí Schrei...Ellí | 15. ledna 2012 v 17:23 | Reagovat

Nádhernááá

12 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 15. ledna 2012 v 18:12 | Reagovat

woooow ! .. krásne !! .. dokonalé ! .. úžasné ! .. ja proste nemám slov ! :) .. teším sa na tvoje ďalšie poviedky :)

13 Lex Lex | Web | 4. listopadu 2012 v 0:47 | Reagovat

úúžasné... začalo akoby mala byť ona tá zlá a nakoniec to je Roman zlý :D hoho to sa mi páči :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama