Think before you speak!

30. prosince 2011 v 10:47







Sedím na okraji vany. Mé horké tváře ruměncové barvy smáčí chladivé slzy. Řasenka je rozmazaná a černé linky se, díky slzám, pomalu roztékají. Vypadám jako zombie. Nikdo by nevěřil, že z mých kdysi tak jiskrných zelených očí, zbyly pouze dva prázdné otvory útrpně hledící na dnešní uspěchaný svět. Smutný, bezradný a hlavně bezduchý pohled.
,,Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo..." matně si vybavuji slova jedné z písní a přitom přemýšlím nad tím, jaké to kdysi bylo... Jak mi teď chybí...
Roztřesenými prsty uchopím žiletku. Stačí jeden prudký pohyb. Rukou mi projede tupá bolest a poté ji nahradí opojná úleva, která se rozhostí po celém mém těle. Cítím se jako omámená. Z otevřené rány se řine proud krve,... kape ze zápěstí a stéká do vany. Ano, opět jsem to udělala. Nikdo mi už nemůže pomoci...
Mé tělo se otřásá vzlyky. Nechávám emocím volný průchod. Celá se klepu. Je mi zima a zároveň horko. Asi si půjdu lehnout. Opatrně se postavím na své vyhublé nohy. Dlouhodobým hladověním mi z nich zbyly jen kosti potažené kůží. Hnus. Už mě ani neunesou...
Tvrdě dopadnu na studenou vykachlíkovanou podlahu. Nechce se mi se zvednout. Nemám sílu na to jít dál. Jít dál bez něj... Proč bych měla? On byl vždy ten důvod, kvůli kterému jsem žila...
Nakonec se ale s vypětím všech svých sil vzchopím a pouhou silou vůle se donutím dojít až do pokoje, kde se složím na postel. Do svých měkkých peřin. Je to úleva. Už totiž nemůžu sedět ani na židli aniž by mě něco nebolelo. Jsem příšerně vychrtlá a tak mě všude tlačí kosti.
Dál přemýšlím,... vzpomínám,... přímo se týrám, když přemýtám nad našimi spolenčně strávenými okamžiky... Jak mě objímal a říkal, že mě má rád. Rád! To slovo bodá jako tisíce malých jehliček zaseknutých v mém srdci. Tolikrát jsem si řekla, že už ho nechci vidět. Vždyť mi přece za všechno to trápení nestojí! Dlouho jsem to však nevydržela a vydala se na další koncert, jen abych ho mohla na chvilku spatřit, prohodit s ním pár slov,... aby se na mě zase tak krásně usmál a obejmul mě. V té chvíli jsem se cítila v bezpečí a hlavně šťastná. Když jsem byla s ním všechny starosti najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku, zmizely...

,,Som tak rád, že si opäť prišla..." usmál se na mě přívětivě a znovu mě pevně sevřel ve svém náručí. Nasávala jsem vůni jeho opojného parfému, jež jsem tak milovala. Když mě pustil, vykoktala jsem:
,,Já taky."
,,Prepáč ale musím ísť, uvidíme sa po koncertě," mrkl na mě a namířil si to za ostatními.
,,Jistě," řekla jsem už do prázdna a sledovala, jak se mi vzdaluje... Opět.

Poté jsem si utřela slzy, které se nekontrolovatelně dostaly na povrch a vmísila se před pódium mezi ostatní fanynky. A samozřejmě jak jinak, než do první řady. Opřela jsem se o zábradlí, které nás dělilo od pódia a pozorovala čilý ruch, který na něm panoval. Po chvilce měli naladěno a bylo to. Koncert mohl začít. Byl úžasně energický a já si ho perfektně užila. Dokonce na mě několikrát mrkl, nebo se usmál. Ach, v té chvíli se se mnou zatočil svět a byla jsem připravena tam právě v téhle chvíli zemřít... Nestalo se tak. Bohužel....

Po koncertě jsme se sešli u jejich auta:
,,Tak čo? Páčil sa ti koncert?"
,,Byl perfektní, ostatně jako vždy," složila jsem jim poklonu.
,,Ďakujeme," vycenil na mě své dokonalé zuby.
,,Mohla bych..."
,,Ty všetko," přerušil mě.
,,Mohla bych si s tebou promluvit... o samotě?" dodala jsem důrazně.
,,Istě, že hej," usmál se a chytl mě kolem pasu. Posadili jsme se na nedalekou lavičku.
,,Tak spusť," usmál se a chytil mě za ruku. Hrál si s mými prsty a mě to znervózňovalo.
,,No ták," podíval se mi do očí. Vytrhla jsem se mu a začala si nervózně třít dlaně. Sedět naproti němu, dívat se mu do očí a říct mu to, co mám na srdci opravdu není jednoduché...
,,Víš,... Já..." koktala jsem.
,,Zlatko, upokoj sa, som tu s tebou," objal mě. Po chvíli mě pustil a nedočkavě se na mě zahleděl:
,,Tak čo si mi chcela povedať," pousmál se při tom. Propletla jsem prsty a zatnula ruce v pěst až mi klouby zbělely. Mám, nemám? Zachvátil mě přímo panický strach a měla jsem pocit, že tu zkolabuju.
,,Miluju tě." Tak a je to venku. Horší než že by se mi teď vysmál to být nemůže a upřímně řečeno, počítám s tím. Jeho rty se však roztáhly do širokého úsměvu. Rozpřáhl ruce a znovu mě objal.
,,Tiež ťa mám veľmi rád," zašeptal mi do ucha a přitiskl si mě k sobě pevněji.

Všechny ty vzpomínky... Směsice pocitů... Ničí mě! A tak teď tu sedím. Na vaně. Sama. V roztřesené ruce svírám žiletku. Mou poslední a jedinou pomoc. To jenom ona je schopna mě konečně vysvobodit z toho věčného trápení. Přiložím jí k levému zápěstí. Tentokrát se musím pořezat opravdu silně... kladu si na srdce. Naposledy si vybavím jeho úsměv a hlas:
,,Tiež ťa mám veľmi rád."
Stále mi to rezonuje v hlavě. Nemohu se toho zbavit. Do očí mi vyhrknou slzy. Trhnu sebou. Teď nebo nikdy! opakuji si. Najednou se cítím silná jako nikdy jindy. Jediným prudkým a silným tahem ukončím svůj život. Z rány se řine krev div ne proudem. Přerušila jsem si hlavní tepnu. Udělá se mi mdlo a já padám do hlavy. Ucítím tupý úder. Uhodila jsem se, ale... moc to nevnímám. Pulsují mi spánky a je mi zle. Pomalu se propadám do bezvědomí. Poslední věc na kterou myslím je právě on a jeho slova: ,,Tiež ťa mám veľmi rád."
 


Komentáře

1 Choco Ladie Choco Ladie | Web | 30. prosince 2011 v 11:17 | Reagovat

Týnuško! To je dokonalý! Naprosto úžasný! :) ;*

2 Elíí Elíí | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 12:42 | Reagovat

You know, honey :-*

3 Elis ...ElisQa98 Elis ...ElisQa98 | 30. prosince 2011 v 13:16 | Reagovat

Je to dokonalý totálně dokonalý

4 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 14:08 | Reagovat

DOKONALOST jako vždy :)...ale chce se mi brečet.:(

5 Lenuška Lenuška | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

Ouuu ! Tak to je teda ale ff! Je super :) Jen bohužel smutná...

6 MarQusH MarQusH | Web | 30. prosince 2011 v 15:40 | Reagovat

Smutné ale nádherné, málem se mi spustily slzy! :)) dojala si mně! :))

7 zuzka zuzka | Web | 30. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

tak to je úplne skvelé! nemám viac čo dodať... slzy mi réčú

8 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 30. prosince 2011 v 17:08 | Reagovat

RÁD...jasně, to holce nikdy nestačí, ale kluci to nedokáží pochopit..

9 nikys20 nikys20 | Web | 30. prosince 2011 v 18:02 | Reagovat

To je dokonalé koho milovala předpokládám že Romana

10 Liliana Liliana | Web | 30. prosince 2011 v 21:39 | Reagovat

To bolo bombastické, fakt suprózní a další šlehlí kladný pojmenování co jdou vymyslet fakt povedený. Krásně se to četlo ovšem jako vždy pěkné Tris. :-D

11 Milusha Milusha | Web | 31. prosince 2011 v 17:40 | Reagovat

:) ano, je to krásný ‼

A kdy chystáš dokončit tu povídku pro mě? :-D

PS: Krásný Nový rok ! :-*

12 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 15:06 | Reagovat

smutná jednorázovka ale svojím spôsobom veľmi krásna :) ja len dúfam, že to čo spravila tá holka by nikto v skutočnosti nespravil ! :)
Inak na mojom blogu po dlhej dobe pokračovanie poviedky Bude z toho láska ? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama