Tábor - 9. díl

28. prosince 2011 v 14:03 |  Tábor





Vyjdu z lesa ven a jako by do mě hrom udeřil! Naproti mě stojí Roman, usmívá se a nervózně podupává pravou nohou.
,,Čawky," usměje se ještě zářivěji a já na tohle už opravdu nemám! Vletím mu do náruče.
,,Čo sa stalo?" sevře mě pevně ve svém náručí a mě na srdci zahřeje úlevný pocit blaha...
,,Kdyby jsi viděl, jak to v tom lese vypadá, jaká tam je děsná tma, a jak se tam blbě chodí a jakou mám bouli na čele... a..." překotně ze sebe vysypu.
,,A čo?" začne se pochechtávat.
,,Co se směješ?" drbu do něj, a odkráčím o kousek dál. Posadím se na pařez a rukama si obejmu kolena.
,,Prepáč mi, já som to tak nemyslel."
,,Hm..." zní moje stručná odpověď.
,,Alž...- " Zvedla jsem hlavu.
,,To sa nedá povedať!" zašklebí se a vycení jeho překrásné zuby.
,,Heh, já nevím, kdo mi ještě nedávno tvrdil, že každé meno má v sebe skryté kúzlo, len ho musím objaviť..." pitvořím se před ním. On se podrbe na hlavě a po chvilce váhání řekne:
,,Tak s tým budeme musieť niečo spraviť," a zazubí se.
,,A jako co?" nezdám se být přesvědčená...
,,No, zatiaľ ti budem hovoriť láska." Zvedl mě něžně z pařezu a přitiskl si mě na svou hruď. Já se nebránila, ba naopak, začínalo se mi to líbit.
,,To by šlo..." stihla jsem zamumlat ještě dřív, než mě políbil. Líbali jsme se celkem dlouho a strašně něžně. Uvědomila jsem si, jak moc se mi líbí být s ním, v téhle chvíli, tady, společně.
,,Ako ti hovorili doma?" Odklonila jsem se od něj a pousmála se:
,,Normálka - Alžbětooo!" zavřeštěla jsem. Roman poskočil, jak se lekl.
,,Jáj, ja som sa ťa zľakol. Toto mi nerob, ak ma nechceš čoskoro uložiť do rakve." Sklopila jsem hlavu a sledovala špičky našich bot.
,,Niečo vymyslíme," mrkl na mě povzbudivě.
,,A ako sa povie tvé meno v iných jazykoch, alebo po domácky?"
,,Kromě Alžběty a Bětky, taky Elizabeth... E-"
,, Elizabeth, Liz, E... - Počkaj já to mám! Láska moja! Elíí!" Chytl mě okolo pasu a zdvihl nad zem.
,,Takže Elíí, jo?" zakřenila jsem se.
,,Hej. Som génius!" zašklebil se na mě a já mu pravačkou vjela do vlasů - to aby si zase o sobě moc nemyslel.
,,Elino!" okamžitě si přizpůsobil mou nově vymyšlenou přezdívku. Vykřikl, pustil mě a já začala zdrhat. Pro jistotu. U něj člověk nikdy neví. Schovala jsem se za cca 20 metrů vzdálený strom a čekala až se uklidní. Tento proces asi proběhl velmi rychle, protože se po chvíli ozvalo:
,,Elíí? Láska moja? Kde si?" Usmála jsem se. Zřejmě mu na mně záleží... Ještě chvilku jsem ho trápila, ale nakonec mi to nedalo a vylezla jsem ze svého úkrytu.
,,Vieš ako som sa o teba strachoval?" hned mi vynadal a objal mě. Poté jsme uslyšeli tiché kroky, rychle jsme se od sebe odtrhli.
Já si sedla na pařez a Roman se otočil zády k lesu asi 4 metry ode mě. Pozorně sledoval hladinu rybníku, kterou čeřili 2 lidé - Key a no to snad ne...? Key a IGOR!!! Nemohla jsem tomu uvěřit, tak oni si snad spolu začali taky? No, ale vrátím se k těm krokům...
Odtrhli jsme se od sebe právě včas na to, aby nás nikdo nenačapal, z lesa se totiž vynořila jedna ze spoluúčastnic tábora. Počkali jsme ještě na ostatní, kteří se doloudali v průběhu 20 minut. Pak jsme se všichni společně vydali po louce dolů z kopce a do tábora! Konečně! Spát!

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama