Tábor - 6. díl

28. prosince 2011 v 13:49 |  Tábor





,,A to jste si rovnou řekli, že budete hrát to vaše 'skrímo''?" otázala jsem se trošku hloupě. Kluci chytli záchvat smíchu z toho screama, ale pak se Igor konečně uráčil mi odpovědět na mou otázku:
,,Myslím, že hej - "
,,Nie!!!" překřičel ho Roman.
,,Čo reveš, brat? Zaľiahli mi z teba ušné bubienky!"
,,To nie je pravda!" ohradil se Roman.
,,Ale hej, já ťa nepočujem!"
,,Rovnako kecáš!"
,,Prečo?"
,,Zabudol si? Já som chcel hráť funky!" dal si ruce křížem a tvářil se načuřeně.
,,Jáj prepáč. Ale týmto by si sa nemal chlubiť ako veľký screamer!" začal se zase smát a Roman se načuřil ješt víc.
,,Já som veľký gitarista a funky screamer!" vyřešil to a poté propukl v hurónský smích.
,,A kdo založil kapelu?" zeptala se Key.
,,Já. Po základke som založil skupinu ještě s jedným kamošom Ondrom a až v roku 2008 sme sa dali dokopy tak ako nás teraz vidíš."
,,To si to ale pekně skrátil," šťouchl do něj Patrik.
,,Hej, já som nechcel baby obťažovať, vieš?" Patrik jen souhlasně pokýval hlavou a já si dodala odvahy k další otázce:
,,Co budeme dělat teď?"
,,Teraz Romanko odnesie tácy od večere a já svolám ostatných ľudí. Ďalej uvidíš sama," usmál se mrkl na mě.
,,A prečo zrovna já?" fňukal Roman.
,,Pretože si veľký funky screamer," ušklíbl se Igor a vydal se doprostřed tábořiště k ohýnku. Zapískal a zvolal:
,,Ľudia, choďte sem!!!" Všichni se přiloudali a poposedali si kolem něj do půlkruhu.
,,Teraz budeme mať bojovku. Rozdáme vám každému baterku a vy budete musieť ísť z bodu A do bodu B. Pochopili?" Ozvalo se souhlasné zamručení a tak Igor pokračoval:
,,Začiatok bude tu v deväť hodín večer. Rozdáme mapy a baterky a potom vyrazíte na cestu, v cieli na vás bude čakať Paľo a Romanko. Ja s Patrikom pôjdeme s vami. A aby ste to nemali také jednoduché, tak budú určené 2 trasy. Rozumiete?" Ozvalo se Ok a tak Igor dovysvětlil poslední detaily:
,,Takže v deväť tu. Teple sa oblečte a vezmite si so sebou dobrú náladu!"
Poté se otočil ,,na podpatku" a odešel do svého stanu... Stejně jako on, to udělali všichni ostatní, včetně mě a Key.
,,Bude sranda, ne? Hlavně musíme mít stejnou trasu, abychom šly spolu," těšila jsem se.

V devět hodin jsme stály připravené u ohýnku, Igor uprostřed rozdával mapy a baterky. Koukla jsem se na mapu, co mi předal a porovnávala svůj cíl s tím Keyiným. Jdeme někam úplně jinam! Igor si vzal opět slovo:
,,Prvá polovica ide k Romankovi, ktorý je za lesom u kŕmidlá pre zver a druhá polovica ide okolo rybníka k osamotené kapličke pri ceste kde na vás bude čakať Pavol. Ja idem za Pavolom, Paťa za Romankom. Všetko je jasné?" Opět se ozval bručivý souhlas a já se vydala na jistě strastiplnou cestu lesem k Romanovi. A to ani nevím, jestli se mi vůbec chce k němu dojít...

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama