Tábor - 33. díl

28. prosince 2011 v 16:04 |  Tábor




Hlavou se mi honily podivné myšlenky a většina z nich byla na jediné téma: Co takhle sebevražda...? Nebylo by to úplně špatné, zbavila bych se tím svého trápení... Pomalu jsem usnula. Kolem třetí hodiny ráno mě probudilo vrznutí dveří. Roman se vrátil domů! Posadila jsem se a promnula si oči. Z předsíně se ozývalo funění. Zřejmě se opil a teď má velké potíže i s tím se vůbec zout. Odkryla jsem se a vyhodila nohy ven z postele. Už jsem se chtěla postavit a vejít do předsíňky mu pomoct, když v tom se ty dveře otevřely samy a Roman mi spadl přímo do klína.
,,Ty sis ale dal!"
,,S chalanmi sme trošku popili..." usmál se na mě. Za tenhle úsměv bych mu byla schopná odpustit snad všechno.
,,Trošku? Vožral ses jako prase. Ani se nepostavíš!"
,,Chceš vidieť ako sa mi postaví?" začal si rozepínat poklopec u džínů.
,,Eh... To tě nemohli zastavit?" raději jsem se vrátila zpět k původnímu tématu.
,,Oni chceli, lenže já nie... Tak chceš to vidieť?" sápal se znova po riflích.
,,Já ti věřím," pohladila jsem ho po hlavě.
,,Tak se pojď vykoupat," posadila jsem ho vedle sebe. Marně. Za chvíli se opět válel na posteli. Na mé čisté posteli. V mých čistě vypraných peřinách.
,,Nie," zamrkal.
,,Ale no ták, přece nepůjdeš spát špinavej!"
,,Ále hej, pôjdem," trval si na svém.
,,Čuně!" obořila jsem se na něj naoko naštvaně. Odpovědí mi bylo jen jeho blažené zachrochtání.
,,Ale přece tu nebudeš spát v tom špinavém oblečení," zkusila jsem to jinak.
,,To nie," začal si neohrabaně svlékat tričko.
,,Miláčik, ja som sa zasekol," ozvalo se přidušeně zevnitř trička. Po chvíli zápasu na mě vykoukla černá rozcuchaná hlava a za ní následovaly ty nejnádhernější oči, jež mě dokázaly vždy dokonale zhypnotizovat.
,,Miláčik, ale ja som sa naozaj zasekol," házel po mně zoufalé pohledy.
,,Tak počkej, já ti pomůžu," přisedla jsem si k němu blíže. Roman pozorně sledoval každý můj pohyb. Bylo to vážně legrační, když mu zpod trička koukala jenom černá čupřina a oči.
,,Dej tu ruku za sebe," začala jsem udílet pokyny. Roman je poslušně plnil:
,,Jáááu, čo to robíš? To bolí!"
,,Strč ji tam a neřvi! Seš snad chlap, ne? Trochu bolesti vydržíš!"

Po asi pětiminutovém souboji se mi z něj to tričko konečně podařilo servat.
,,To ti vždy trvá takto dlho dostať z chalana tričko?"
,,Ne. Příště mi dej Chanel číslo pět a půjde to raz dva."
,,A čo chceš eště mať na sebe?"
,,Kromě toho Chanelu? Nic..." lehla jsem si do postele.
,,Naozaj...? Waw, ty si divoká... To musíme niekedy vyzkúšať!" mrkl a lehl si ke mně a ve společném objetí jsme usnuli...

Ráno jsem se probudila dříve než on a tak jsem se vydala udělat snídani. Namazala jsem nám chleby a uvařila ovocný čaj. Mňamka. Sedla jsem si k jídelnímu stolu a dala se do toho svého "veledíla"... Po asi deseti minutách se do kuchyně vnesl Roman. Zřejmě už se i vyléčil z včerejší opice. Umytý, učesaný, oblečený, prostě celkově upravený, si ke mně přisedl a dal mi pusu na tvář. Vzal si krajíček chleba a k němu ještě teplý čaj.
,,Ako si sa vyspinkala miláčik?"
,,Dobře," odvětila jsem neutrálně.
,,Stalo sa niečo?"
,,Ne, nic... Mělo by?"
,,Nie, to nie..." Chvilku jsme jedli mlčky. Poté se Roman ozval:
,,Vieš, my sme včera s chalanmi na niečo prišli," ukousl si sousto a zapil ho čajem.
,,Na to, že až se příště takhle vožereš, tak tě ztřískám na tři hromady?" usmála jsem na něj mile.
,,Nie," pousmál se, ,,To už si raňajkovala vtipnú kašu?"
,,Obyčejně jí mívám dvaktrát denně a k tomu zakusuju modré z nebe, co jsi mi chtěl snášet..." Okamžitě mě přerušil:
,,Kľud... Mohli by sme sa vrátiť späť k pôvodnému tématu?"
,,Jistě," pokynula jsem mu blahoskloně.
,,Prišli sme na to, že já a ty... "
,,Že co?" skočila jsem mu do řeči, jeho výraz zvážněl.
,,Že by sme..."

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama