Tábor - 31. díl

28. prosince 2011 v 15:53 |  Tábor





Okej chalani, tak to pre dnešok zbalíme." vydal pokyny Igor.
,,Nie!" zaprostestoval som.
,,Ale prečo? Veď bez nej to nemá cenu."
,,A ja môžem za to, že je nezodpovedný?"
,,A ja za to snáď môžem?"
,,Nie, ale mohol si mu niečo povedať!"
,,A ty si myslíš, že by ma poslúchol?"
,,Tak dost kluci!" vstúpila do našej hádky Elinka. ,,On už stejně odešel a zpátky se jen tak nevrátí, tak se kruci nehádejte a zkoušku si nahradíte někdy jindy, jo?" usmiala sa.
,,Ja som sa nehádal," dal si Igor ruky krížom.
,,Ja predsa tiež nie," ohradil som sa a pobozkal ju.
,,Pôjdeme?"
,,Samozřejmě," usmiala sa opäť. Chytil ​​som ju za pas a ešte než sme vyšli za skúšobne sme sa rozlúčili.

Keď sme prišli domov, Einka išla vopred, vraj niečo dobré uvarí a ja vybral poštu zo schránky. Takmer to tam so mnou šľahlo! Prišli totiž tie výsledky DNA testov! Nedočkavo som roztrhol obálku a začítal sa...

Elíí:
Vydala jsem se do kuchyně. Slíbila jsem totiž Romanovi, že něco dobrého uvařím. Mimo jiné také proto, abych mu po dnešní nevydařené zkoušce spravila náladu. Moje volba padla na rizoto. Miluju ho, zasytí a navíc to bude za chvilku hotové. S talíři jsem se odebrala k jídelnímu stolu, kde jsme v klidu povečeřeli. Potom jsme společně umyli a utřeli nádobí. Taková rodinná idylka.
,,Romi pustíme si film?" usmála jsem sena něj.
,,Hej, hej," zakýval nepřítomně hlavou.
,,Děje se něco?" zneklidněla jsem. Jindy už by se totiž hnal vybrat nějaký horor a já bych se s ním šla hádat, abychom pustili komedii, ale teď tu stojí zaraženě jako pecka a zdá se mi, že mě nevnímá. A taky, že ano. Zamávám mu rukou před obličejem. Trhne sebou:
,,Čo?"
,,Ptala jsem se, jestli si pustíme nějaký film," zopakovala jsem trpělivě.
,,Ale iste, že hej," zamrkal a chytil mě okolo pasu. Rukou společnou jsme vybrali film - V moci ďábla - a posadili se na gauč. Okamžitě jsem si položila hlavu na jeho hruď a on mě automaticky objal. Vdechovala jsem jeho vůni a cítila se jako omámená. Uklidňoval mě pravidelný tlukot jeho srdce.
,,Romi?" pošimrala jsem ho konečky prstů po bříšku. Nic. Žádná reakce.
,,Romi?" ozvala jsem se o něco hlasitěji.
,,Áno miláčik?" trhl sebou. Já se posadila.
,,Co s tebou je? Celý večer, od toho, co jsme se vrátili domů, jsi divný."
,,Nie som," odporoval chabě.
,,Tak tyhle pohádky si nech pro někoho jiného. Já ti to nežeru!" zvedla jsem se ze sedačky. Chvilku jsem pochodovala po pokoji až mi to v hlavě přeplo:
,,Neříkej, že máš někoho jiného!" hystericky jsem zaječela.
,,Nie! To nie! Vieš, že to by som ti neurobil!"
,,Tak mi kruci řekni, co se děje!" přeskakoval mi hlas.
,,Elinka upokoj sa. Všetko ti vysvetlím," vzal mě kolem ramen a donutil se posadit. Mé ruce si položil do svých dlaní a upřeně se mi zadíval do očí:
,,Ja som nechal tajne urobiť testy DNA, abych zistil, kto sú tvoji rodičia..."
,,Tak proto jsi takovej divnej, zamlklej," docvaklo mi jeho chování a najednou vše dávalo opět smysl.
,,A co zjistili?"
,,Tvé rodiče sme našli, ale..."
,,Ale?"
,,Je to zložitejšie."
,,Povídej!"
,,Tvoja mama bola na dovolenke so svojím manželom. Všetko bolo v poriadku až kým... Kým tam nestretla pohľadného muža. Tvojho otca. Potom, čo zistila, že je tehotná, sa dohodli, že ťa dajú k adopcii, nech im nepripomínaš ten,,úlet"..." Draly se mi do očí slzy a přitom jsem Romanovi doslova drtila ruku.
,,Pokračuj," vybídla jsem ho netrpělivě. ,,Kdo jsou moji rodiče?"
,,To nie je všetko. Máš eště brata..." podíval se na mě smutně a po tváři mu stekla slza.
,,Kdo jsou moji rodiče?" zopakovala jsem nervózně.
,,Sú to...

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama