Tábor - 29. díl

28. prosince 2011 v 15:42 |  Tábor





,,Musíme byť spolu!" povedal som rozhodne, ako by žiadna iná možnosť neexistovala.
,,Ale jak?"
,,Vezmem si ťa k sebe."
,,Neblbni! Je mi sedmnáct!"
,,No a čo? To je taký problém?"
,,Musím dostudovat..." povzdychla si smutne. Zobral som ju za ruku a vybrali sme sa na prechádzku. Snáď nás niečo napadne...

Roman:
Uplynul týždeň, čo u mňa býva. Máme sa krásne a ja som zistil, že ju vážne ľúbim a už sa jej nechcem vzdať. Niečo som preto vymyslel. Mám plán. Tak a teraz vás do neho zasvätím. Chcem totiž zistiť, kto sú jej praví rodičia. Nechal som preto tajne urobiť testy DNA. Najskôr som jej musel ukradnúť zubnú kefku, vraj aby to mali z čoho urobiť. Vzorka slín totiž neprichádzala do úvahy. Hneď by sa ma pýtala, na čo to potrebujem a nie je v mojom záujme, aby sa to dozvedela skôr, ako bude nutné. Teraz napäto čakám na výsledky a som z toho dosť nervózny. Mám totiž jedno zlé tušenie, kvôli ktorému by sme už nemohli byť podľa zákonov spolu, ale to už si vážne nechám pre seba...

,,Miláčku, co budeme dneska dělat?" ozve sa z kuchyne najmilovanejšia osôbka na tomto svete.
,,Láska já mám dnes skúšku s kapelou, čiže musím za hodinku ísť."
,,A co budu dělat já?" prišla ku mne do spálne a sadla si mi na kolená.
,,A čo keby si išla so mnou? Chalani by určite nič nenamietali. Len ťa musím upozorniť, že budeme skúšať do noci, najmenej do jedenástej. Tak aby si potom nebola unavená."
,,Pořád lepší být s vámi v zkušebně, než se tu trápit a vzpomínat a..." po tvárach jej začaly stekať slzy.
,,Miláčik, nemysli na to. Všetko bude dobré, teraz som tu s tebou," húpal som ju na kolenách a hladil po vlasoch a chrbte.
,,Proto tě miluju, víš to?"
,,Hej to aj já teba, ale teraz sa priprav nech môžeme za chvíľku vyraziť. Hej?"
,,Jo, jo, vždyť už makám," zdvihla sa a začala sa prehrabávať v skrini. Mal som preto teraz perfektný výhľad na jej zadoček. Hm, aký je chutný... pomyslel som si a oblizol si pery.
,,Prozrazen!" vykríkla a já som sa fest zľakol.
,,Čože? toto mi nerob, vieš ako som sa zľakol?"
,,Nedivím se, že ses lek, máš špatný svědomí... Celou tu dobu jsi mi koukal na zadek!" smiala sa.
,,Ja som si nemohol pomôcť. To vieš... Mám na teba chuť a stále ťa chcem! Kúsok po kúsku, ceľú ťa zjem!" zanotoval som a chytil ju za boky. Ona zavrtěla zadočkom a sadla si na mňa. Ach, teraz by som ju chcel... Začal som ju pomaly bozkávať. Najprv zozadu na krk, potom som si ju otočil a vpil své pery do jejch.
,,Romane, já bych strašně ráda pokračovala, ale nespospíchal jsi ještě před chvílí na zkoušku?"
,,Máš pravdu," priznal som a doobliekol sa.

Elíí:
Konečně jsme se vyhrabali z baráku a sedli si do Romanovy mazdy. I když nás čekala krátká, asi desetiminutová cesta do Šuran, stejně se mi na ní podařilo usnout. Moc se mi nedivte, ve víru událostí posledních dnů jsem se dost ztrácela...

Probudil mě dotek ruky na tváři a následný polibek.
,,Už sme tu miláčik," pousmál se Roman. Sklopila jsem sedadlo do původní stavu, protáhla se a to už mi opět otvíral dveře. Cítila jsem se jako princezna. Vyšla jsem z auta a špitla:
,,Děkuju."
,,Zlatko neďakuj mi za všetko, čo spravím. Já to pre teba urobím rád, lebo ťa ľúbim." Usmála jsem se a chytila ho za zadek. Společným krokem jsme se vydali do zkušebny. Když jsme vstoupili, málem mě trefil šlak. Zapomněla jsem totiž, že Páťa je ještě velký mimino a tak se mi okamžitě pověsil kolem krku.
,,Naša mamička," vlepil mi pusu na tvář.
,,Budoucí," připomněla jsem mu.
,,No veď hej," objali mě postupně i Igor s Paľem.
,,Ale čia je to práca?" ozval se Roman a vzal mě majetnicky okolo pasu.
,,Jasne, že tvoja ty náš otecko," poplácal ho po rameni Igor.
,,On ju na tom tábore najebe a eště sa tým chlubí..." zaťukal si na čelo Páťa a hodil oči v sloup...

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama