Tábor - 22. díl

28. prosince 2011 v 15:09 |  Tábor




Najednou Roman vstal a vydal se váhavým krokem na druhou stranu stolu. Před Igorem se zastavil a chytl ho za tváře. Nadechl se a začal si potichu odříkávat:
,,Anjeličku môj strážníčku, opatruj mi moju dušičku. Ochraňuj ju vo dne, v noci, od škôd a od zlých mocií. Anjelíčku strážca môj, dušu, telo opatruj..."
,,Čo mu je*e?" otočil se na nás Igor. Vtom se Roman sklonil a políbil ho. Samozřejmě velmi vášnivě, jak jinak. Zdálo se mi, že mu ten jazyk strčil až do krku. Igor měl vyvalené oči a plácal kolem sebe rukama a nohama, snad aby si ho někdo všiml a zachránil ho, jenže ostatní se smíchy třískali o zem. Chudák byl členem sázky a ani o tom nevěděl..., ale takhle je to větší sranda, ne? Když se od něj konečně Roman odklonil, byl na něj vskutku zajímavý pohled. Seděl s vyvalenýma očima, roztaženýma nohama na lavičce a vydýchával se. Jakmile se vzpamatoval, vyplázl jazyk a začal si ho zuřivě třít o dlaň. Vypadal jak šílenec...
,,Ty! Ty! Ty!" nemohl mu přijít na jméno, ,,Ty úchyl!" zaječel, zvedl se od stolu a šel si vypláchnout pusu. Roman schlíple obešel stůl a posadil se zpět vedle mě. Já ležela na stole a vyčerpaně lapala po dechu.
,,Si spokojná?" Začala jsem se znovu kuckat smíchy. Otočila jsem se na Romana a ten vykouzlil takový štěněcí pohled, že jsem jen tak tak lapala po dechu a šíleně se smála. Když už jsem se pomalinku vydýchávala, chytil mě Roman za ramena, otočil si mě čelem k sobě a řekl:
,,Urobil som to pre teba a kvôli tebe."
Nedalo mi to a opět jsem se rozesmála. Ten mi ale dával! I když..., ostatní byli smíchy taktéž téměř mrtví. To už se vrátil i Igor.
,,Ty si ozajstný úchyl, já to vždy veděl ty homoš!"
,,Počkaj, já ti všetko vysvetlím.." vztáhl k němu ruce Roman.
,,Nepribližuj sa ku mne! Si nebezpečný," máchal rukama a snažil se si ho držet od těla.
,,Prečo si to spravil?" posadil se konečně vedle Key.
,,Lebo som musel."
,,Ty si sa stavil?" Musím uznat, že je chytrej, zapaluje mu to.
,,Hej."
,,S kým?"
,,S ňou," strčil do mě poraženecky a já se uculila.
,,Po prvé s babami sa nikdy nestavuj, keďže nemáš šancu vyhrať, nikdy."
,,Odkiaľ to vieš?" podíval se na něj Roman se zájmem.
,,Osobné skúsenosti, hochu," odvětil Igor, ,,no ideme ďalej, o čo ste sa stavili?"
,,Ja som sľúbil, že ju neojebem."
,,Ty prasa, tak to už nemal žiadnu šancu na výhru. A ako dľho?"
,,Kým jeden z nás nebude schopný odolať."
,,Tak to si nemal už vôbec žiadnu šancu."
,,Ona ma zviedla."
,,Šikovná holka, aj keď, čo by sa stalo, keby to prehrala ona?"
,,Musela by dať francuzák Key."
,,Můj princi, hrdino!" vyjekla Key a začala se věšet na Igora.
,,Pre teba všetko miláčik." Já jsem se ušklíbla a dala pusu Romanovi.
,,Byl jsi skvělej," pošeptala jsem mu do ouška a jemně ho do něj hryzla.

Po snídani jsme hráli na kytary, baskytary, bicí i klávesy a hlavně zpívali. Tábor byl totiž rozdělený na několik "sessions",a ty jsi si mohla vybrat, co ti bylo po chuti. Já nejvíce času trávila, ano kdo by to byl řekl, na kytaře. Někdy jindy jsem ovšem zabloudila i na zpěv. Mimo jiné i proto, že mě zpívat baví a i Igor prohlásil, že mám zajímavý hlas. To mě moc potěšilo. Naopak na bicí jsem talent absolutně neměla. Nedokázala jsem pochopit, jak můžou dělat něco jiného nejen každou rukou, ale i nohou. Po session jsme si dali chutný oběd a následoval odpočinek ve vlastní režii. Pak opět session, večerní hra, večeře. Občas byla diskotéka anebo nějaká pantomima. Jako když jsme podle ní hádali názvy písniček. Někdy byl zrušen odpočinek a šlo se na túru, nebo se prohodila hra a session. Vždy podle toho, co jsme právě měli chuť dělat. Bavili jsme se, smáli, škádlili, až nevyhnutelně přišel předvečer odjezdu...

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama