Tábor - 2. díl

28. prosince 2011 v 13:29 |  Tábor





Na zastávku jsme dorazili během deseti minut. S Key jsme si pěkně popovídaly, avšak Jean byl ztrhaný a zpocený... Vždyť táhl ten můj kufřík! Spolu s řidičem ho uložil do kufru autobusu. Pak jsem se s ním rozloučila a vzázala mu, aby pozdravoval rodiče. To bylo asi tak všechno a já se začala bláznivě těšit...

Cesta autobusem na Slovensko trvala plné čtyři hodiny a tak jsme měly možnost s Key probrat všechno možné i nemožné. Já se ale začala vážně nudit, a když se já nudím jsem veeelmi nepříjemná...:
,,Už tam budem?" zeptala jsem se kňouravě.
,,Jo, ještě chvilku," odvětila.
,,To už mi říkáš dobrou půlhodinu. Já už tam chci bejt!" rozkřikla jsem se na ni.
,,Hele nevyskakuj si na mě!" zařvala ,,Ty si myslíš, že když seš bohatá, že si můžeš dovolovat na obyčejný lidi?! Tak to tedy ne holčičko!"
,,Promiň, já nechtěla..." zatvářila jsem se zkroušeně.
,,Jestli tě to nebaví, strč si do uší nějakou hudbu a nebo se prospi," řekla už o poznání klidněji.
,,Tak jo no..." vyhrabala jsem svou Mp4 a našla si svou oblíbenou skupinu - Tokio Hotel. Jejich hudba je tak uklidňující, že jsem bezmála do patnácti minut usnula.

Probudila mě až Key:
,,Vstávej! Jsme na místě!" třásla se mnou. Pravda je, že mám někdy dost tvrdé spaní a tohle byl zřejmě jeden z těch případů... Otevřela jsem oči, protáhla se a vykoukla z okénka - jsme na rozlehlém prostranství nedaleko od nějaké vesničky.
,,Pohni! Nebo nás odvezou zpátky domů!" snažila se mě popohnat.
,,Vždyť už jdu," řekla jsem rozmrzele. Nevypadalo to totiž tak, že bych zrovna tady měla prožít nejhezčí okamžiky svého života... Zvedla jsem se ze sedačky a popadla svou kabelku od Gucciho. Jak už jsem se stihla zorientovat, bylo nás tu asi deset včetně mě a Key. Zřejmě aby nás ty "celebrity" zvládly... A ještě jeden postřeh - byli tu pouze 2 kluci, jinak samá děvčata.

Vystoupila jsem z autobusu a byla mile překvapená - před autobusem totiž stáli dva na pohled velmi milí kluci:
,,Tak my vás tu vítáme, ja som Igor a toto je Patrik. Teraz si vezmete své věci a pôjdete sa s nami ubytovať."
,,A kam?" drze jsem se zeptala.
,,Do stanu miláčik, do stanu..." zašklebil se na mě Igor. To je tedy zacházení pomyslela jsem si. A tím to ještě nekončilo...

Pokračování příšte...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama