Tábor - 19. díl

28. prosince 2011 v 14:53 |  Tábor




,,Chceš se hádat?" posadila jsem se a vyzývavě si dala ruce v bok.
,,Hej!" vystrčil drze bradu a v očích mu zajiskřilo.
,,Polštářová bitka!" zaječela jsem a přetáhla ho polštářem přes hlavu. Roman se poškrábal za uchem.
,,Já tě ale praštila do hlavy ty trubko," rozesmála jsem se a svalila zpět do peřin.
,,Čo tu robíte? Revete tu ako paviáni a všetci sa snažia zaspať okrem vás," vrazil do dveří rozcuchaný Igor.
,,I vy?" zeptal se drze Roman zatímco já se válela smíchy v peřinách.
,,Hej aj my."
,,Hm a kto ťa takto rozcuchal, nebola to Key?" zašklebil se Roman a mě začínalo od smíchu bolet břicho, nemohla jsem se ani nadechnout. Podle toho jak se Igor zašklebil, trefil Roman hřebíček na hlavičku.
,,No... ehm, ja pôjdem spáť," otočil se a chtěl co nejrychleji zmizet. Upřímně řečeno jsem ho chápala. Roman ale zřejmě nechtěl, aby mu to tak snadno prošlo a tak si ještě přisadil:
,,Á Igor."
,,Áno?" otočil se.
,,Nezabudnite na ochranu!" zvedl ukazováček a káravě s ním zakmital. Igor zčervenal a něco zachroptěl.
,,Čo si vravel?" nedal si pokoj ten můj zmetek.
,,Len aby vy ste ju používali," otočil se s úsměvem.
,,Ja toho mám tak veľa, že nebudem vedieť čo s tým," vytahoval se Roman a začal štrachat pod polštářem snad aby mu dokázal, kolik toho vlastně má.
,,Kde to je?" vykulil vyjeveně oči. Pak si stoupl a začal se přehrabovat v peřinách a polštářích a vyklepávat je. Třásl s nimi tak důkladně, že mě dokonce vyklopil z postele.
,,Ty seš ale blbej," smála jsem se a třela si natlučené pozadí.
,,Nič tu nie je!"
,,Jenom kdybys nekecal," posadila jsem se opatrně na kraj postele, protože Roman stále blbnul s těmi duchnami a já měla co dělat, aby mě s nějakou z nich opět nesmetl, jak s nimi šermoval.
,,Zlatko, ale ono tu naozaj nič nie je," udělal psí oči a zoufale se na mě zadíval. Igor stál opřený o stěnu a pobaveně sledoval Romanovo počínání. V tom si Roman stoupl a křikl:
,,To ty?"
,,Čo já?" zatvářil se udiveně.
,,Kam si to dal?" zahřímal Roman. Naběhla mu žíla na krku a z očí mu létaly blesky. Kdybych nevěděla, že se bavěj o kondomech, docela bych se ho bála...
,,Pokoj kamo..."
,,Igor! Kam si mi dal tie kondómy?" rozkřikl se a já se opět kácela smíchy. Kdyby jste byli na mém místě, nebyli by jste na tom jinak, protože Romanův rozčilený výraz a to, jak se tvářil Igor, by byla smrtelná kombinace prostě pro každého.
,,Vieš," začal Igor rozvážně, ,,takéto veci nepatrí do ruky malým deťom a tak som sa rozhodol ich zabaviť a nechať si ich."
,,Čiže já som dieťa a ty nie? Nezabudaj že som starši!"
,,Ale niekedy sa tak nesprávaš..." pokrčil rameny.
,,Miláčik," otočil se ke mně Roman a napřáhl ruce, ,,potrebujem obímúť!" S Igorem jsme chytli obrovský výtlem a já si Romana posadila na klín. Chvilku jsem ho houpala a hladila po hlavě.
,,A kde sú teda tie kondómy teraz?"
,,U Patrika vo stanu, prečo?"
,,Juhůůů!" zařval Roman, vyletěl mi z klína a vyřítil se ze stanu div Igora neporazil.
,,On je naozaj eště dieťa..." zakroutil hlavou. ,,Dobrú nôcku Elinka." usmál se a poslal mi vzdušný polibek.
,,Vám taky," oplatila jsem mu ho a usmála se.

Roman je opravdu přerostlé dítě. Je to můj šiblej jeblej Romi. Jak já to na něm miluju, ty jeho pohledy, oči, úsměv,... Je pravda, že zamilovaný člověk chyby nevidí, pro mě je dokonalost sama...

,,Už som späť!" hulákal, jen co začal otevírat stan.
,,Tiše. Igor má pravdu, už je pozdě..."
,,No jo copak Igor," zabrumlal Roman a obrátil oči v sloup až jsem z něj chytla další výbuch smíchu.
,,Zlatko, smej se tiššie alebo ti pan Igor príde vynadať," zatvářil se vážně a já přestávala dýchat... Podívala jsem se na hodinky. Kurňa už jsou čtyři hodiny ráno a my ještě nezavřeli oči, o spánku ani nemluvme.
,,Romi, měli bychom jít spát..."
,,Teraz keď som sa vybičoval a skočil pre krabičku plnú zázrakov, chceš ísť spať?" šermoval mi s ní před očima a tvářil se zoufale.
,,To by som od teba nečakal," otočil se na druhý bok, zachumlal se do peřiny a dělal, že usnul. Já mu to ovšem nesežrala a pronesla:
,,Jestli to chceš použít," začala jsem a peřina na druhém konci se nadzvedla:
,,Môžeš ísť ku mne." vynořila se Romanova rozčepýřená hlava, přičemž svůdně zamrkal a já pokračovala:
,,Tak budeš muset jít do jiného stanu. Co třeba k Paľovi s Paťem? Ty ti určitě moc rádi pomůžou..."

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama