Tábor - 18. díl

28. prosince 2011 v 14:47 |  Tábor




,,Co se stalo?"
,,Šliapol som do hovna! Ku*va, kto to teraz bude myť?" začal fňukat. A mně dalo velkou práci, abych se nerozesmála, Igor totiž stál přesně v tom křovíčku, kde si před chvílí hověl Patrik!
,,Pak ti s tím pomůžu, ale kde je?" zeptala se Key a popošla o krok vpřed.
,,Už si v ňom tiež..." začal se smát Igor. Já už to taky nevydržela a rozesmála se. Vystoupila jsem ze stínu a s oběma nalezenci se pozdravila obejmutím.
,,Ani nevíte, jak jsem ráda, že Vás vidím!"
,,My Tebe taky!" ležela mi Key v náručí a vzájemně jsme se hladily po vlasech.
,,Už Tě nikdy nechci opustit!" bylo jí do breku a po chvilce jsem cítila, jak mi její slzy máčí rukáv trička.
,,Ty blázínku! Ani tady s panem dokonalým?" hodila jsem na Igora významný pohled. Než ale Key stačila cokoli odpovědět, Igor se chopil slova:
,,Baby je tu zima, pojdeme do stanu, hej?" Obě jsme souhlasily a tak Igor chytil Key za ruku a vydali se do...
,,Počkejte!"
,,Copak?" otočila se Key.
,,Hele, co tahle, že já bych měla Igorův stan s Romanem a ty náš stan s Igorem? Že bychom se jako prohodily," dopověděla jsem nesměle.
,,Ak chcete znát moj názor, tak sa mi to veľmi páčí. Já súhlasím," rozzářily se mu oči.
,,Ani podle mě to není marné... Tak víš co? Já půjdu rovnou s Igorem do našeho stanu a ty si jdi za Romanem. Věci přehodíme ráno."
,,Tak jo," usmála jsem se, ještě oba dva objala a každý jsme se vydali svým směrem.
Zlehka jsem otevřela zip a vklouzla k Romčovi do stanu. Právě seděl na posteli. Jakmile mě zahlédl, poklepal vedle sebe na místo na posteli a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a sedla si vedle něj. Okamžitě mě objal a zeptal se:
,,Kde si bola tak dľho? Mal som o teba strach..." udělal ty své psí oči.
,,Představ si, Igor s Key jsou zpátky!"
,,Kde?"
,,V našem stanu, my jsme se - "
,,Tak to je nemožeme rušiť," okamžitě rozhodl a povalil mě na postel.
,,Počkej, počkej..." zastavila jsem ho a sundala jeho ruce z mého těla.
,,Mám ještě jednu zprávu," pokračovala jsem, ,,my jsme si prohodili stany, takže až dokonce tábora je tenhle stan jenom a jenom náš."
Roman překvapeně zamrkal ale poté mě položil opět na postel a něžně si na mě lehl.
,,V tom prípade nás tu nemože nikdo prekvapiť... A ja by som mal chuť na..." naklonil se nade mě a vpil se do mých rtů. Líbali jsme se a mně v břiše létalo milionové stádo motýlků... Nakonec jsme se milovali. Bylo to nádherné a mně se zdálo, že to opět prožívám poprvé. Znovu a znovu... Chci být jen s ním... Ale co když...? Ne! Už zase moc přemýšlím! Roman mě zezadu obejmul a políbil na šíji.
,,Děje sa niečo miláčik?"
,,Ne."
,,Neklam mi, nevieš to. Ja to ne tebe poznam." Cítila jsem, jak se pousmál.
,,No dobře, vyhrál jsi. Mám prostě strach..."
,,Ale z čeho? Veď som tu s tebou a - "
,,No právě a možná už nebudeš potom, co skončí tábor."
,,Ale čo to rozpráváš? Veď som ti sľúbil, že spolu budeme navždy." Cítila jsem jeho horký dech na zádech a po chvíli i jeho jemné rty, jak mě něžně líbal po zádech. Zasténala jsem a prohla se jako kočka.
,,Ale co když?"
,,Sme tu a teraz, ostatné nerieš," povalil si mě pod sebe a začal nenasytně laskat můj krk. Poté se přesunul níže na dekolt a udělal obrovský skok opět až na mé rty.
,,Romane..." vzdychla jsem.
,,Ľúbim ťa."
,,Já tebe víc!"
,,Nie ja teba!"
,,Chceš se hádat?" posadila jsem se a vyzývavě si dala ruce v bok.
,,Hej!" vystrčil drze bradu a v očích mu zajiskřilo.
,,Polštářová bitka!" zaječela jsem a přetáhla ho polštářem přes hlavu. Roman se poškrábal za uchem.
,,Já tě ale praštila do hlavy ty trubko," rozesmála jsem se a svalila zpět do peřin.
,,Čo tu robíte? Revete tu ako paviáni a všetci sa snažia zaspať okrem vás," vrazil do dveří rozcuchaný Igor.

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama