Tábor - 16. díl

28. prosince 2011 v 14:37 |  Tábor





Dalo mi práci nevyprsknout smíchy, obě nás napadlo to samé a naše plány se nám (dokonce) podařilo i zrealizovat... Sice každá jinak, ale předpokládám, že i Key si to užila... Nebo se mýlím? Společně jsme tam seděli a bavili se ještě asi půl hodiny, pak nastal čas večeře. Roman už se chvilinku předtím uklidil do kuchyně, aby něco uklohnil.
,,Večera!" zařval a zacinkal na zvoneček. Všichni se seběhli a obsadili svá místa, poté si po jednom chodili k okénku pro mističku z které se kouřilo. Neměla jsem ani ponětí, co Roman uvařil a začala jsem se těšit jak malé dítě. Že by to byla nějaká polévka? Nebo dokonce buchtičky se šodó? Roman doobsloužil i poslední táborníky, poté uchopil čtyři mističky a s nimi se vydal k našemu stolu. To už mi přímo tekly sliny.
,,Ako prvé dáme," usmál se a postavil přede mě kouřící mističku. Zmateně jsem zamrkala. Co to je? V mističce byla tmavě hnědé něco... Ale musím uznat, že to celkem dobře vonělo.
,,Moj pudink! Dobrú chuť," popřál nám všem Roman a slastně zabořil lžičku do toho něčeho. Byla jsem ale mile překvapena, čokoládová hmota se totiž dala jíst i s náznaky chuti a kromě toho, že byla trošinku přeslazená, byla ok. Já jsem kousek nechala, protože jsem měla pocit, že mám celý žaludek zalepený onou inkriminovanou hmotou. Roman si však všiml, že jsem nedojedla. Káravě zamlaskal, chopil se mé lžičky a nasměroval další sousto do mých úst.
,,Ale zlato já už nemůžu!" protestovala jsem s plnou pusou. Roman jen odmítavě zakroutil hlavou a já měla v ústech další lžíci.
,,Predsa by si neodmietla taký chutný pudink. Robil som ho pre teba miláčik, s láskou, vieš?" zamrkal a než jsem stačila odpovědět, nebo zaprotestovat, měla jsem v ústech další várku. Konečně mi po asi 4 minutách ,,utrpení" strčil do pusy poslední lžíci. Myslela jsem, že se od toho stolu budu muset odkutálet, jak jsem byla plná.
,,Čekej brutální odplatu," zašeptala jsem mu naštvaně do ucha.
,,Hej?" zadíval se rozjařeně. ,,U mňa vo stanu? V noci?" zamrkal šibalsky.
,,Nechám si to projít hlavou," řekla jsem zamyšleně a pokusila se vstát. Bohužel marně, nohy se mi roztřásly a já si kecla zpátky na zadek.
,,Láska, já si ťa unesiem..." vstal od stolu a než jsem se nadála byla jsem ve vzduchu. Přesněji řečeno pevně mě svíraly jeho šlachovité paže, tiskl si mě k hrudi a já se bála, abych nespadla i když jsem byla asi jen metr nad zemí. Odnesl mě do mého a Keyina stanu.

,,Myslíš, že se tu ještě dnes objeví?" zeptala jsem se ztrápeně.
,,Kto? Myslíš Key a Igiho?" Jen jsem kývla hlavou a otočila se k němu zády. Roman ke mně přistoupil a zezadu mě něžně objal kolem pasu. Položil si hlavu na mé rameno a zašeptal mi do ucha:
,,Nerob si o ně starosti miláčik, oni sa o seba dokážu postarať veď sú dospelý, alebo aspoň Igor hej..." Políbil mě na krk a pokračoval:
,,Len neviem, čo sa bude diať až sa vráti... Tie baby jej budu veľmi závidieť."
,,Mám o ni strach," vzlykla jsem.
,,Miláčik, oni to zvládnu..." cítila jsem jeho horký dech na své šíji.
,,Chci ti věřit..."
,,A prečo by si nemala?" pousmál se.
,,Víš, no... necháme to být..." Vzpomněla jsem si totiž, že jsem dnes viděla ve zprávách, že se po zdejším okolí pohybuje muž, který utekl z blázince. Chodí v bílých šatech a hledá nějakého člověka. Jen za včerejšek ušel asi čtyřicet kilometrů. Doufám, že na něj Key s Igorem nenarazí a vrátí se v pořádku domů, sem k nám.
,,Naozaj? Nechceš sa o tom porozprávať?"
,,Ne, v pořádku. Ale děkuju... Miluju tě!" položila jsem si hlavu na tu jeho.
,,Veď já teba tiež," pousmál se a znovu mě políbil. Svlékli jsme do spodního prádla a lehli si k sobě na mou postel.
,,Zůstaneš tu přes noc se mnou?" přitiskla jsem se k němu.
,,Ked ti tu nebudem prekážať, tak prečo nie?"
,,Ty a překážet? Zbláznil ses? Ty seš fakt můj malej blázínek!" políbila jsem ho na čelo a v nikým nerušeném objetí jsme spokojeně usnuli.

V noci mě však probudilo nepříjemné nutkání. Okamžitě jsem vyskočila z postele a běžela na záchod. Dámské byly plné, tak šup na pány... Ku*va, sedí tam Páťa! Rychle jsem vyběhla ven a stihla jsem to jen tak tak... Pomalinku jsem se vracela ke stanu, když v tom se mi zvedl žaludek a Románkův pudink byl venku.
,,Zlatko děje sa niečo?" vypotácel se ze stanu zívající rozcuchaný strůjce (nejen mého) neštěstí.
,,Zabijem tě!" zašeptala jsem a znovu se mi zvedl žaludek. Mezitím se ze záchodů vyhrabal bledý Páťa. Prošel těsně kolem Romana a zasyčel:
,,Kvoli tebe som bol dve a pol hodiny na hazli! Nikdy už nerob ten tvoj zázračný pudink, celý tábor sa po ňom posral!" a odklidil se do stanu. To už jsem se dusila smíchem a ... vy víte čím.
,,Podla mňa bol skvelý," pohladil si bříško a šel mi podržet vlasy.

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama