Tábor - 12. díl

28. prosince 2011 v 14:17 |  Tábor





Mezitím u Key:
Ráno jsem se probudila dříve než Elíí, vstala jsem, oblékla se a šla si udělat ranní hygienu. Když jsem se vracela do stanu, abych uklidila kartáček na zuby, pastu, a tak dále, omylem jsem vzbudila Elíí. Zeptala se mě kolik je hodin, a když zjistila, že teprve půl sedmé okamžitě se zachumlala a spala dál. Já se zasmála, i když se hodně snaží, pořád je to naše malinko rozmazlená princeznička.
Když jsem vyběhla ze stanu, narazila jsem na Patrika a dozvěděla se, že snídaně bude až v sedm a tak jsem se zatím šla posadit ke stolkům a dala si čaj. Bylo krásně, sluníčko pomalinku vystrkovalo ty své jemné paprsky skrze bílé mráčky, které byly nadýchané jako peřiny. Obloha byla něžně světle modrá a já jsem byla zvědavá, jak se vyvede dnešní den. Počasí totiž bylo opravdu na jedničku s hvězdičkou. Opřela jsem se o opěradlo židle a protáhla se. Mého obličeje se dotkly dvě ruce a zakryly mi oči.
,,Kto to je?"
,,Ty Igore," zasmála jsem se.
,,Ako to vieš?" sedl si vedle mě rozkročmo na židli a snažil se tvářit překvapeně.
,,Tebe poznám na míle daleko," usmála jsem se a nahla k němu. Igor si mě k sobě přitáhl ještě blíže, až jsem málem spadla ze židle a políbil mě. Ano, dnes se rýsoval opravdu dokonalý den, protože už jeho začátek byl prostě božský!
,,Ja sa pôjdem umyť. Tak sa tu o chvilu stretneme, hej?"
,,Právě jsem se chystala vyběhnout na jeden z těch kopčeků a podojit Milku, ale tvůj návrh vypadá lákavěji, takže jo." Igor se jenom zasmál a odešel do svého a Romanova stanu. Z něj se vynořil i s kartáčkem v ústech. Jakmile zpozoroval můj pohled, mrkl na mě a odebral se do sprch.
Já se otočila a zašla si k okýnku pro snídani. I s ní jsem se uchýlila opět ke svému stolečku a pořádně se nadlábla. Mezitím jsem viděla i rozespalou Elíí, jak se šla zkultunit. Pomalu jsem dojídala, když v tom se ze sprch ozval výkřik a tupá rána. Hned nato vyběhl Igor jen s bělostným ručníkem okolo pasu a já měla skvělou příležitost si prohlédnout jeho dokonalé tělo. Vypracované svaly na rukou, teď mě tak napadá z čeho on je vlastně má? Ach ano, určitě chodí do posilovny... Hrudník už vůůůbec není k zahození, obličej je ... co? V očích má strach! Vletěl do stanu k Romanovi a po chvilce vylétl Roman pouze v trenkách. Hnal se jako splašený a vletěl do dámských sprch. Za chvilku byl zase venku a Igor ukázal na pánské sprchy. O něčem spolu mluvili a pak se Roman vřítil do těch pánských. Vůbec jsem nechápala, co se děje, a proč tak oba vyvádí?! Když vyšli ven, drželi nahou postavu. Byla to Elíí!!! Strašně jsem se lekla, co jen se jí mohlo stát? Nešla jsem k nim, věděla jsem, že by nemělo cenu trojčit u nich, stejně sem musí přijít a pak si od nich všechno zjistím. Rozklepanou rukou jsem na stůl položila hrneček s čajem a čekala. To ticho bylo děsivé a já ani nedutala...
Naštěstí se zanedlouho vynořil ze stanu Igor a namířil si to, oděn pouze do toho bělostného ručníku, rovnou ke mně. Teď se mi samým napětím rozklepala i kolena a tak jsem si je stáhla k sobě, chytila se za ně a položila si na ně bradu. Takto schoulená jsem se okamžitě zeptala Igora, ani nestačil dosednout:
,,Co se Elíí stalo?" třásl se mi hlas.
,,Omdlela, ale nič sa jej podľa mňa nestalo," usrkl si z kafe, aby se alespoň trochu zahřál.
,,Opravdu?"
,,Mohla by mať otras mozgu," pokrčil rameny.
,,Ne! To ne!"
,,Upokoj sa," donutil mě gestem, abych si sedla normálně a poté si mě k sobě přitiskl. V jeho něžném, avšak pevném objetí jsem se cítila bezpečně. Byla jsem nalepena na jeho mužné hrudi a i ho trochu zahřívala. Pohladil mě po hlavě a já se od něj odklonila natolik daleko, abych ho mohla políbit.
,,Neměl by ses jít oblíct? Aby ti nebyla zima," přerušila jsem tu romantickou chvilku.
,,Možno hej," zvedl se a šel k Romanovi do stanu. On totiž mezitím vyšel z našeho stanu a rovnou vešel do toho jejich. Přece tu nebude pobíhat jenom v těch trenkách...Smějící se

Když se vrátili oba kluci, už oblečení, seděla jsem už u stolu s Patrikem a Pavolem. Já i kluci už jsme byli nasnídaní a tak jsme počkali na ty dva loudy. Když i oni dojedli, spustila se debata s jednoduchým tématem: Co dál? Nakonec jsem si prosadila své - já s Igorem a Romanem tu zůstanu (za prvé mám o ní strach a za druhé se mi ji ani za nic nechce nechat na pospas těm dvěma čuňákům...) a Patrik s Pavolem půjdou s ostatními na dlouhou túru. Najedí se prý v nějaké hospůdce a vrátí se k večeru. I já jsem zvědavá, jestli to vydrží...

U Elíí:
Probudila jsem se s ohromnou bolestí hlavy. Pomalu jsem si sáhla nad temeno a ucítila pulzující bolest - boule už se pomalu rýsovala. Tiše jsem sykla a opatrně se posadila na kraj postele. Zkusila jsem vstát, ale zavrávolala jsem a kecla si zpět do postele. Zanaříkala jsem, takhle jsem si ten tábor opravdu nepředstavovala!!!

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama