Tábor - 1. díl

28. prosince 2011 v 13:24 |  Tábor







Jmenuji se Alžběta Spaková. Já vím, je to otřesné jméno, ale co se dá dělat, rodiče si člověk holt nevybírá. Navíc, já jsem spokojená, tatík vlastní velkou firmu a tak si chudě rozhodně nežijeme... Vlastně náš dům připomíná malý zámeček. Máme 2 uklízečky, kuchařku a takto bych mohla dál pokračovat ve výčtu našich sloužících...Zkrátím to, prostě si žijeme.

Kamarádka Kateřina mě však pozvala k nim na chatu. Super jsme se bavily a já podlehla pokušení, které bylo příliš velké - pojedu na tábor! Nikdy jsem na ničem takovém nebyla, v naší společnosti se to prostě "nenosí"... Strašně se těším, prý tam člověk může potkat spoustu zajímavých lidí. Ona už tam byla minulý rok a seznámila se tam se svým bývalým klukem. Když už jsme u toho, já měla kluky 3 a na to, že mi je 17, si myslím, že je to celkem slušný počet. Nemám ráda holky, které chodily s 15 a ještě jim není ani 18...
Ale teď zpět k tématu - ten tábor je speciálně zaměřený na poznávání životů "slavnějších lidí" (to je něco pro mě :-D) a ten tábor vedou nějací kluci z kapely The Paranoid s tím, že mají na výpomoc pár dalších instruktorů. Já tu kapelu neznám, takže si dost dovoluji pochybovat o jejich "slávě", ale prý je s nimi sranda, tak co... Taťka a mamka souhlasí a tak nezbývá nic jiného, než začít balit! Yeah! Do svého loďáku jsem naskládala kolem deseti značkových triček, dále pár riflí, boty na podpatku a moje oblíbene Conversky... No, vešlo se mi tam toho požehnaně! Za čtvrt hoďky se tu staví Kateřina a vyrazíme na autobus, který nás na místo konání doveze.

,,Crrr!" nepříjemně protne ticho zvuk zvonku.
,,Lízo, někdo zvoní!" zavolá z obýváku mamka na služebnou a ta už letí ke dveřím. Já sejdu po schodech dolů a přivítám se s kamarádkou:
,,Ahojky Key!" roztáhnu náruč a s Kačkou se obejmeme. Key je její přezdívka a tak jí od této doby budu oslovovat jen takto.
,,Nazdar. Jak je? Připravená?" zavalí mě otázkami.
,,Cítím se dobře a ano, kufr je sbalený," zazubím se na ni.
,,Tak to jdeme zkontrolovat," vyběhne schody do prvního patra a rozrazí dveře do mého pokojíku. Okamžitě se začne přehrabovat v kufru:
,,To si snad děláš srandu, ne?! Proč si na tábor bereš lodičky???" nemůže uvěřit svým očím.
,,Ehm, ponechme prosím stranou mé vybavení. Půjdeme?" elegantně jsem to zamluvila.
,,No tak jo, když se s tím chceš tahat..."
,,Samozřejmě, že nechci! Jeane...?!"
,,Ano, slečno?"
,,Vezměte mi prosím ten kufr, vydáme se na zastávku."
,,Jistě, slečno."
,,Děkuji." Obě si nazujeme boty a vydáme se směr zastávka...

Pokračování příště...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama